Před dvěma dny jsme psali, že vlády minimálně tří zemí - USA, Velké Británie a Austrálie - dostaly balík dat podobných tomu, z něhož čerpají novináři sdružení v organizaci ICIJ. Tím se aféra Off-shore-Leaks dostala do obrátek. A nyní přišla pro světové neplatiče daní další jobovka.

Příští týdny rozhodnou osud této aféry: buď zůstane novinářskou záležitostí a trestním stíháním jednotlivců; nebo se stane státní záležitostí a dostane mezinárodní charakter boje proti kriminalitě bílých límečků. O co jde?

1. Vlády pod tlakem veřejnosti

Ony tři státy, které dostaly nový balík dat, se nyní rozhodují, zda a jak jej dají k dispozici ostatním státům. V balíku transakcí jsou konkrétní důkazy o tom, kdo a jak tajné off-shore společnosti tvořil a jaký z nich měl finanční prospěch. Francie už například oficiálně pořádala 10. května onu šťastnou trojku, aby data neprodleně předala francouzským úřadům. Zcela jistě bude stejným způsobem postupovat i Německo a další země. Navíc tyto země vytvoří společnou jednotku na úrovni OECD, která se bude zabývat kooperací ohledně daňových úniků a bude společně vyhodnocovat získaná data. Jak se praní peněz provádí? Podívejte se na tento obrázek.

Soubor nebyl nalezen.


Bohatý klient jde do banky ve své zemi, kde naznačí, že nechce platit daně. Banka jej odkáže na svou filiálku v Hongkongu nebo Singapuru, kde se tradičně perou peníze asijských bohatých rodin a společností. Tato filiálka pak zakládá pod pláštíkem asijské anonymity celou řadu off-shore společností s fiktivními majiteli.

Podívejte se na toto video Le Monde, které se týká vyšetřování velké francouzské banky Paribas.


Systém skrývání skutečných majitelů kont se dovedl málem k dokonalosti. Kromě oficiální banky Paribas a její pobočky v Hongkongu se na něm podílí nastrčené společnosti na dvou daňových rájích, které jsou kryté jinou společností v Jersey, což je další daňový ráj přímo v Evropě. A další dodatečné krytí zajišťují švýcarské banky a celý systém jednak fiktivních a jednak nastrčených prostředníků na daňových rájích. Jejich úlohou je zakrýt skutečné majitele kont.

2. Kalouskův problém

Národní banky se dostaly do pořádných problémů až nyní, po dodání dat státním vyšetřovatelům. Pokud se celý řetězec rozplete ke skutečným majitelům i přímo k národním bankám, pak budou usvědčeny z trestné činnosti praní špinavých peněz.

Kalousek s Nečasem se tedy dostávají do obtížné situace. Jistěže šlo odmítnou CD s tajnými bankovními konty ve Švýcarsku, které zdarma německé úřady nabídly našim finančním a politickým švejkům. Ty si je ovšem musely již několikrát koupit za cenu kolem 20 mil. Euro. Na daních ovšem dostali vždy zhruba 10krát tolik a donutily Švýcarsko, aby kapitulovalo v otázce bankovního tajemství. Nyní se situace změnila.

Boj proti daňovým únikům ve fiskálních rájích se stane politickou prioritou EU a OECD. A to fakticky znamená, že se u nás může odkrýt celá síť mafiánského systému politiky a podnikání. Tito lidé mají téměř stoprocentně konta v daňových rájích. A v drtivém počtu případů přímo či nepřímo tunelují státní, krajské a komunální finance, a tím i evropské dotace.

Vyčkejme, zda dojde k rozhodnutí sdílet data z Offshore-Leaks na mezinárodní úrovni. Pak bude třeba urychleně začít s občanským tlakem na vládu a na poslance, aby začali jednat. A někdo to musí připravit, a Kalousek s Nečasem to jistě nebudou. Ani oposmluvní mafie v krajích, které už dvacet let z tohoto systému žijí.