Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan to nemá jednoduché od doby, kdy mu sekularizovaný syrský premiér Bášár Assad odmítl dostavět plypovod z Egypta do Turecka. Tento umírněný islamista přestal být umírněný a pokusil se s USA, s EU a se státy Perského zálivu dobýt Sýrii násilím a podporou terorismu. Jenže to se psal rok 2011 a 2012. Letos jsou věci jinak. Za prvé, teroristé z ozbrojeného džihádu se neomezili jen na lidojedství v sousední Sýrii. Na tureckém území páchají atentáty a byl u nich držen sarin, viz naše starší články a heslo "sarin". Za druhé, tito "bojovníci za svobodu" (spíše za sunnitské ropovody a plynovody) nyní masivně prohrávají. Viz zejména toto delší video, které ukazuje vítězný postup vládních vojsk v Latákiji, kde armáda postupně ovládla všechny strategické výšiny, a tím získala i kontrolu nad městy a vesnicemi v nížině. A kontrola nad Lakákijí znamená, že povstalci jsou odřezaní od hlavních zásobovacích tras z Turecka a částečně i z Libanonu.


Poražená Sýrie měla být tranzitní zemí a Turecko napojené na Nabucco mělo hrát první housle, viz článek Fakta o Sýrii XI. aneb Kdo válčí a proč. Sýrie ovšem vyhrává, místo Nabucca se do Evropy staví South Stream a Rusové zablokovali humanitární bombardování made in USA. Turecko si naběhlo v Sýrii na vidle stejně zdatně jako nyní ilegální Muslimské bratrstvo v Egyptě. To má po vojenském puči jiné starosti a v boji o sebezáchovu pustilo podobné detaily z hlavy (viz Fakta o Egyptě III). Turecko je ovšem v jiné situaci, protože Erdogan čelí masivní prozápadní opozici v evropské části země, která není spojena s jeho dobrodružnou politikou. A islámská část země si klade otázky, zda jim teroristické útoky syrských džihadistů přinesly něco jiného kromě bídy, sarinu a přítomnosti armády na každém rohu.

Erdogan musí po zradě svého souseda Sýrie nějak efektivně, a přitom nikoliv efektně, zradit Izrael a sunnitské spojence, aby se vetřel do přízně prozatím vítězných šíitských mocností vedených Íránem a Irákem. Není nic snadnějšího, než zradit Izrael. Tato země pod pošetilým vedením svého premiéra se chová povýšeně až rasisticky k okolním státům a nikdy se doopravdy neomluvila za vražedný útok na tzv. Flotilu svobody s humanitární pomocí, kde vojáci zastřelili na turecké lodi Mavi Marmara šest aktivistů a další zranili.

Turecko se nyní snažilo zabít dvě mouchy jednou ranou. Nedávný článek ve Washington Post potvrdil, že Turecko dalo Íránu jména a schůzky agentů izraelského Mossadu s jejich íránskými špióny. Tyto schůzky se běžně konaly právě v Turecku, protože pro obě strany nebyl žádný problém se do této země dostat.

Izraelci neoficiálně prohlásili, že jejich zpravodajské služby utrpěly tzv. "významnou ztrátu". Turecko prozrazením izraelských agentů v Íránu prokázalo této zemi neocenitelnou službu. Izraelci totiž úspěšně zabíjeli v Íránu přes teroristické útoky nastrčených prostředníků jednak univerzitní výzkumníky pracující na jaderném programu a jednak elitní informatiky, kteří bojují na mnohem důležitější frontě datové špionáže a kontrašpionáže. A zároveň se Turecko pomstilo Izraeli za ponížení a příkoří, kterého se podle mínění Erdoganovy vlády Izrael dopustil. A židovský stát má o jeden problém navíc.