Začněme situací na Kubě po rozpadu SSSR v roce 1992. Kuba ztratila přes noc roční pomoc ve výši 4.5 miliardy dolarů. Kalorický příjem Kubánců při špatně fungujícím zemědělství klesl o 30 % a ekonomika spadla během půl roku v exportu o 80 %.

Normální člověk by řekl, že po 50 letech naprosto devastující diplomacie USA otočí a místo blokád pomůže zemi, která nevěděla kudy kam. Ale US-foreign policy v posledních letech neřídí zdravý rozum ani v nejmenším. Takže USA přitvrdila a vydala Cuba Democracy Act, který embargo za republikánských Bushovců ještě přitvrdil. Zkrátka, na svém dvorečku se Američané ohánějí pořádně velkým klackem. A Kuba vydržela, i když se její ekonomika řádově propadala o několik procent ročně a nezaměstnanost vylétla nad 20 %.

Jenže se začal psát rok 2013. USA jako velmoc už dávno není, co bývala, a Rusko také ne. Po 14 letech přiletěl Putin na návštěvu Kuby a věci se mají úplně jinak. Za prvé, Rusko bez velkých fanfár odepsalo 90 % kubánského dluhu. Nyní bylo smazáno 35 miliard dolarů z časů SSSR a dluh zůstane ve výši 10 %, tj. 3,5 miliardy dolarů. A ty může Kuba přímo investovat do své ekonomiky, nemusí je hned splácet. Kdyby totéž udělali západní lichváři v Řecku a v Argentině, svět by měl pokoj. Naopak Rusové byli za tento krok zásadně kritizováni bankéři na tzv. Pařížskému klubu věřitelů (Paris Club), který sdružuje hlavní lichváře světa, kterým dluží celé státy.

Za druhé, Putin oddlužil zemi proto, aby s ní mohl hospodářsky spolupracovat na stejné úrovni jako s ostatními zeměmi Jižní Ameriky. Rusko tedy investuje do mnoha kubánských projektů v různých oblastech, a tím utuží tradiční "strategické přátelství", jak se Putin vtipně vyjádřil. Co Američany (hlavně kubánskou mafii na Miami) hodně nakrklo, byl fakt, že ruská státní ropná společnost bude investovat do šelfové těžby ropy kolem Kuby. Dále bude posílena infrastruktura hlavních velkých přístavů a bude zde vybudován hlavní terminál pro ruskou obchodní výměnu s Jižní Amerikou. Američané šli pod Obamou do sebe a soudruzi začali přemýšlet, kde udělali chybu.

Ale přiznejme Obamovi alespoň dílčí úspěchy, když prohrál další diplomatickou a státní bitvu s Putinem na sousedním dvorku. Obama otočil naprosto debilní politiku Republikánů, i když nikoliv na státní úrovni. Od roku 2009 se začaly zvětšovat neoficiální kontakty s Kubou. Teď už například nejsou téměř žádné překážky při cestování soukromých osob USA na Kubu. Takový pokrok by člověk od demokratické země skoro ani nečekal. Od roku 2011 jsou povoleny tzv. "vzdělávací pobyty" pro Američany bez kubánského původu, tj. pro ty, kteří nejsou přímým přistěhovalci nebo emigranty z Kuby. Prezident Bush tyto pobyty zrušil. USA touto taktikou také dosáhla prostřednictvím především katolické církve toho, že Kuba propustila řadu disidentů a politických vězňů. Takže krok k demokracii neudělala jen USA, ale i Castrův režim. A ekonomiku Kuby bude řídit Rusko, ale tentokrát demokraticky a ve shodě s obchodním rozumem. Rusové prostě umějí hrát velmocenské šachy.