Znáte ten vtip z doby reálného socialismu: „Víte, jaký je rozdíl mezi kosmonautem a pirátem kosmu?“ Tak tento vtip ve středečním pořadu „Interview“ zmodernizoval Miroslav Kalousek. Moderátorka pořadu poukazovala na vulgární mluvu jak jeho, tak předsedy TOP09 Karla Schwarzenberga, a tedy i nedůvěryhodnost pobouření nad podobnými výroky prezidenta Zemana. Viz čas 18:10. Kalousek ovšem na to s naprosto vážnou tváří řekl, že ponechá „na posouzení diváků rozdíl mezi noblesou dvanáctého knížete ze Schwarzenberga a odérem třetího českého prezidenta“. Poté chtěl Kalousek poukázat na nenapravitelné škody způsobené Zemanem návštěvou Číny, jenže se vtipné kaše ve středu přejedl a nasadil všemu korunu opravdovým „kameňákem“. S výrazem pokerového hráče řekl: „Česká zahraniční politika si v oblasti lidský práv za posledních 25 let vydobyla takové renomé, že celý svět vždycky čekal, co Česká republika řekne k situaci tam, či onde. To pan prezident Zeman nenapravitelně zničil“.

Ano, celý svět čeká, až co řekne Praha, celý svět se nemůže dočkat, nikoliv až promluví Putin, Obama nebo ten dobyvačný Číňan, co neví, jak se chovat v Tibetu. Celý svět se nemůže dočkat, až promluví Kalousek či kníže Schwarzenberg z České republiky s deseti miliony obyvatel. A až všem objasní, co mohou a co nesmí, co se sluší a je noblesní, a co už je plebejské a nepěkné. Ano, celý svět vždycky čekal, co řekne Česká republika na věznice Guantánamo, na Abu Ghraib, na legalizaci mučení americkým prezidentem, na stav lidských práv v Saúdské Arábii, na okupaci palestinských území, na vyslání armády proti civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině a na mnoho dalších konfliktů po celém světě. Celý svět čekal, ale dodnes se nedočkal. Mediálně a morálně kluzkému Kalouskovi se podařil nechtěný vtip.

Zato se dočkal vizionářského „Dopisu osmi“, signovaném naším prezidentem Václavem Havlem (nezaměňovat za tzv. „zvací dopis“ Vasila Bilaka), z něhož vyjímám toto.

Václav Havel wrote:
Irácký režim a jeho zbraně hromadného ničení jsou jasnou hrozbou pro světovou bezpečnost. Dali jsme jasně, pevně a jednoznačně najevo, že chceme svět zbavit nebezpečí, které pro něj představují zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna. Naše síla je v naší jednotě. Kombinace zbraní hromadného ničení a terorismu představuje hrozbu s nevypočitatelnými důsledky… zajistíme, aby se tento režim svých zbraní hromadného ničení vzdal. Nečinnost by znamenala obrátit se zády k našim vlastním občanům i k celému světu.

Ano, Václav Havel, spolu s dalšími kamarády Spojených států amerických, nečinní nebyli, zády se neobrátili, ale naopak si předsevzali skutečně úkol doslova nad lidské síly. Zajistit, aby se Saddám Husajn vzdal zbraní, kterými nedisponoval. Nakonec se ovšem dobrá věc podařila, i když se Saddám nemohl zbavit něčeho, co neměl. Ovšem viset mohl, tak visel. Iráckému lidu se otevřela cesta ke svobodě, a tak se jich milion vydalo na pouť z domova někam do pouště, kde fosfor z nebe nepadá a chytré bomby nezasahují své cíle se smrtelnou přesností. A jsou dokonce natolik svobodni, že už takto cestují celá léta, vládu Iráku nahradila okupační vláda Spojených států, tu vystřídala vláda loutková, tu mnohde zase nahradila vláda jakéhosi sdružení ISIL, tj. bojovníků vyzbrojených Spojenými státy pro boj proti Sýrii atd.

Jak praví výše uvedený dopis osmi: „Evropa totiž nemá spor s iráckým lidem, který je první obětí nynějšího brutálního režimu v zemi. Naším cílem je zachovat mír“. Ano, našim cílem je mír, proto raději podporujeme válečné řešení, jakmile je to jen trochu možné. Proto od začátku podporujeme státní převrat na Ukrajině i vyslání armády proti civilnímu obyvatelstvu a v žádném případě neuznáme referendum na Krymu či jinde, kde bychom rádi něco naloupili, pardon, nakoupili.

V Číně to zatím nepůjde, tak jim alespoň musíme mlátit o hlavu Tibet, a neobchodovat s nimi, aby s nimi mohly nadále čile obchodovat Spojené státy, náš spojenec a vzor největší. Jak ovšem rusky říká Prezident Ruské federace Vladimír Putin ve známém projevu: "Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi". V tomto případě úlohu vola na sebe bere s celou svojí politikou a spolkem právě Kalousek, zatímco Zeman by rád změnil úlohu české politiky z vazalské na partnerskou. Není divu, že se takové rozbíjení pout vazalům nelíbí, jsou zvyklí vzhlížet, stejně jako slunečnice ke slunci, ke svým milým knížatům. Neboť jak řekl režisér Menzel ve své volební proknížecí řeči: „Český národ je národem nevolníků, lidí, kteří mají zbabělou povahu.

Vystupoval-li tedy někdo v minulosti proti podobnému vazalství, byl to právě Zeman, který vytrvale označoval českou privatizaci za podvod století. Byl a je to opět Zeman, který vystupuje proti prebendám politiků a „legálnímu“ rozkrádání republiky. Zeman usiluje o svobodný obchod, tedy to, o čem ostatní jen žvaní, aby mohli prosazovat jen své partikulární zájmy. Avšak „kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde“. A najít hůl na Zemana není navíc příliš těžké. Nicméně, když hodnotíme zápasníky sumo, nepoužíváme stejná měřítka, jako na členy baletu Národního divadla. Stejně tak politiky můžeme měřit jen porovnáním s jinými politiky.

V tomto případě můžeme porovnávat Miloše Zemana s Karlem Schwarzenbergem či Janem Fischerem. V tomto srovnání, snad ve všech myslitelných parametrech, Zeman oba převyšuje. Nic na tom nezmění hysterická kampaň mainstreamových médií ve stylu padesátých let minulého století. Ano, 25 let po listopadu 1989 ukazují, že „jsou jako oni“. Ano, dnešní presstituti ukazují, že jsou mentálně stejní, jako komunisté v 50. letech. Jejich nenávist, ztráta smyslu pro realitu a na druhou stranu nechutná servilní adorace vůči moci tuzemské i zahraniční je naprosto stejná.