“Dezinformace je zbraň v nové neviditelné válce. Jak funguje celý systém, kdo šíří fake news v Česku a jak se loví trollové?” zeptali se autoři tohoto dezinformačního materiálu, v němž web “Aktuálně.cz” z Bakalovy stáje Economia přesně popisuje metody, kterými je či bude český uživatel internetu v rámci nové studené války s Ruskem otevřeně či skrytě cenzurován, aby jej zakončili optimisticky: “Celý internetový ekosystém stále čelí pokračující výzvě a musí se pokusit přijít na nové formy, jak na internetu zajistit neutralitu, jak zajistit, že přístup k informacím bude po celém světě svobodný a otevřený.”

“Kdo žije z ruské reklamy, je otevřenější?”, zeptal se mě jeden z diskutérů na mém twitterovém účtu, když jsem tento materiál kritizoval jako útok Bakalových médií v rámci konkurenčního boje s Parlamentními listy a alternativními weby o čtenáře a podíl na reklamě.

“Ruské reklamy je na českých webech jako šafránu, zato otevřené i skryté reklamy korporátek, NATO, EU, Izraele a Saúdské Arábie jsou plné, je jí tam dnes už mnohem víc než seriózního zpravodajství,” odpověděl jsem mu. “I kdyby to byla pravda, tak naše země za EU rozkvetla a je to vidět na cedulích na nádražích, mostech a divadlech rekonstruovaných z dotací EU,” napsal mi ten dobrý muž. Na moji námitku, že pro příjemce eurodotací a eurožvanily země sice rozkvetla, ale že milion lidí v exekuci a statisíce nezaměstnaných, zaměstnanců s žebráckými platy a bezdomovců mají o kvetoucí zemi jinou představu a že za komunistů sice padaly omítky, ale teď padají mosty, jsem se dozvěděl, že jsem demagog a že tu Rus jenom všechno rozkradl.

Tak mě napadla taková paralela:

1977:
“Soudruzi, padají vám omítky.”
“To chcete zpátky ten odporný kapitalismus, v němž Masaryk střílel do dělníků?”

2017:
“Pánové, padají vám mosty.”
“To chcete zpátky ten hnusný komunismus, v němž nám Rus kradl uran?”

Je to taková ta situace, jak těsně po “sametu” potkáte souseda na svém kole, které se vám v noci ztratilo ze společné kočárkárny, chystáte se mu to řádně vytmavit a pak nevěříte svým uším: “Není to tak, jak si myslíš, sousede. To Rus tě čtyřicet let okrádal. Já si tu naši kočárkárnu poctivě zprivatizoval.”

A teď, skoro třicet let po převratu, kdy už jsou všechny naše společné “kočárkárny” zprivatizovány a naše “bicykly” a “kočárky” posloužily jako počáteční kapitál pro novou třídu středních až gigantických zbohatlíků, začíná přituhovat. A pojmy jako “svoboda slova”, “svobodné volby” a “lidská práva” začínají čím dál více šustit papírem.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!