Regenerace paneláků je v plném proudu. Naproti opravují blok včetně výměny balkonů, lodžií a oken, zateplení stěn a konečné nové fasády. Řev motoru jeřábu tahajícího na plochou střechu nad osmým patrem objemné balíky s polystyrénem střídá a přikrmuje kravál náklaďáků, přivážejících další potřebný materiál. Až dotlučou díly lešení, začnou za pár dní odsekávat balkonky jako ptačí hnízda a vytloukat staré okenní a balkonové rámy.
Dovolené se nemohu dočkat. Vypadnout z kraválu a možná si cosi v klidu vymlčet. Na exercicie. Exercicie jsou založeny na rozjímání zadaných témat v tichu a samotě. Nalézt ticho v sobě potřebuje nejprve ztišit sama sebe. Teprve až člověk začně mlčet zjistí, kolik toho chce říci, co všechno nutně musí sdělit světu. Za dva tři dny se podiví, že nemusí... Vtíravé myšlenky, bzučící jako roj divokých včel, nejde jen tak pochytat do krabice. Na to ticho se nesmírně těším.
Pod exercičním domem se usídlil bagr. Rejdí z místa na místo, odlupuje kusy starého asfaltu a sem tam přibere desku ze základů staré fary. Bagristovi je vysvětleno, že by na něj mohla fara spadnout a přivodit mu těžká zranění. Bagrista dá domu pokoj a zdroj hluku přemístí o metr dál. V exercičním domě však ticho nenastává. Lidé cvičící vlastního ducha jsou příliš mladí, silencium snad ještě nepotřebují. Přichází dilema: zapříst přátelský rozhovor a nebo být za starou zapšklou? Mlčet se dá různě: významně, ospale, výhrůžně, sklesle. Bez vavřínů a fanfár vítězí mlčení tiché a málo nápadné. Lidi jsou všímaví a vstřícní, mlčení i jeho způsob respektují a ucho jejich štěbetání zvolna přestává vnímat. Pod okny domu je slyšet nový zvuk. Korba náklaďáku se pomalu zvedá nahoru, motor auta funí na plné obrátky. Se šikminy klouže štěrk a stovky drobných kamínků se hlasitě a monotónně pozdraví dotekem při pádu na zem. Další den je bagr vystřídán parním válcem, který urovná podloží a štěrk pod chystané dlažební kostičky. Řidič válcuje důsledně, okenní tabulky exercičního domu jemně vibrují. Podloží je připraveno, zítra mohou přijít dlaždiči. - Kolik jí je? - ozývá se zespodu. -Třicet čtyři, - zazní odpověď. - A má už děcka? - Zatím nejspíš neví, a tak začíná nesmělé klepání kladívka do dlažebních kostiček. Kde meditovat? Kousek pod exercičním domem stojí starý kostel s tlustými zdmi. V kostele je příjemný chládek a solidně halasná hudba z rádia. Otevření kostelních dveří vpustí do lodi ještě silnější záplavu hudby. Protější hospoda láká turisty na pohodové rádio. Kdo neřve, jako by nebyl. Kam jít? Do přírody! Divukrásná příroda vrcholného léta v Krušných horách slibuje toužené ticho. Cesta za městečko vede loukami do kopců, na obzoru hory... Bzukot hmyzu a ševelení stromů brzy podkresluje pravidelné vytrvalé klapání. Kdepak asi jsou čapí hnízda? V dálce na obzoru stojí jen větrné mlýny. Neblahé tušení, že klapot vydávají ony, se s každým krokem blíž stupňuje. Desítky, snad stovky metrů od větřáků je jejich hukot už nesnesitelný. Kdo to sem nechal postavit, ten ať se smaží v pek... - ne, na execiciích nelze nikomu přát peklo. Kdo nařídil toto sem postavit, nechť věčně blaženě nazírá Boha skrze andělská křídla větrných mlýnů. K tomu ať mu klape rajský rytmus těchto obrů provázený hučícím větrem, svazovaným a vymršťovaným lopatkami větřáků.
Týden execicií uplyne a v kalendáři dovolené následuje osmidenní šachový turnaj v Jeseníkách. Tichá hra vyžaduje klid na soustředění a na to se moc těším. Manžel je klidný tvor, tahá figurky sem a tam, analyzuje partie, čte si z jedné knihy, pak ze druhé a z databáze šachových partií. Ubytovaní daleko od města v penzionku, budeme půl dne na vycházkách nebo u svých knih a tu druhou půlku on odejde na turnaj a já si dočtu, zajdu do kostela, posedím v kapli, sednu si na mez,...
Místo pobytu je poznamenáno nepřehlédnutelnou informací, že majitelé pozemků, nemovitostí a hospod s penziony dobře vědí o atraktivitě a tím i hodnotě kouzelné lokality zvané Rejvíz. Přijíždíme na staveniště. Hrdé čelo staré budovy je opraveno, příchod k ubytovacím prostorám ze dvorku je zaskládán stavebním materiálem. Nepatřičně se motáme mezi mladými brigádníky, překážeje manipulaci s pětimetrovými fošnami. Vzduch je prosycen fermeží a poletujícím "voe". Mladí by určitě byli radši na koupališti, je léto,... a tak si práci zpříjemňují poslechem "nejposlouchanějšího" rádia. Ranní budíček hostů penzionu obstarává přesně v sedm přitloukání natřených fošen. Pracovat na soukromém není jako dělat pro stát! Buduje se sauna, i s chladicím bazénkem, jasné? Na malý dvoreček, mezi auta ubytovaných, přijíždí náklaďák se šterkem. Není jej kam vysypat, přístupové schody do penzionu překryje lávka. Letní rádio se mísí se zvukem štěrku, přibíjením, řezáním a "volováním". Do pokojíku se dere kravál, výpary nátěrů a srpnové slunce. Není kde rozevřít dvě knihy. Stolek stačí sotva šachovnici, televize je odklizená do skříně. Je třeba utéct.
Kostelík svatého Acháce je ve stráni. Kostelní území na jaře někdo zřejmě posekal, teď plácek zarůstá vysokou trávou a kopřivami. Po venkovní zdi kostela se plazí elektrické vedení jako svědek dávné brigády. Zamčeno, klíčová dírka nic neprozradí. Vyhřáté schody odpoledne zakrývá stín kostela. Požehnaná chvíle! - Do protější stráně stoupá chlap. Z dálky připomíná panáčka z dětské Lego stavebnice. Montérky, helma na hlavě a v rukách zbraň. Ještě je klid. Za chvíli spustí typické kvílení sekačky a on se pustí do boje s trávou. Stráň s kostelíkem, zasvěceným svatému Acháciovi přijímá zvuk sekačky. Od Achácia se kvílení odráží zpět k bojovníkovi a ozvěnou znovu k Acháciovi. Odcházím po silničce. Uhýbám řevu motorkářů a opuchlým rodinným autům. Nechávám za sebou panáčka z Lega, utichá zvuk sekačky. Nový obzor přináší podobný obraz a známý zvuk. Chvíli se oba rovnoměrně mísí, až převáží ten přicházející...