Červen 01, 2010

David Rockefeller, multimilionář a zednář, jeden ze zakladatelů Bilderbergského klubu, vždy pozorně sledoval procesy v Latinské Americe “inspirované Sovětským svazem". Ve svém nejbližším okolí se přiznal, že “učinil vážnou chybu“, když nedocenil “hrozbu“ ze strany Fidela Castra a jeho spolupracovníků.

Batista byl nakonec přinucen utéci z ostrova. Exdiktátor až do konce života obviňoval ze své porážky Spojené státy, neboť mu odepřely dodávky zbraní, financování a propagandistickou podporu. Rockefeller, stejně jako mnozí vlivní lidé v USA, počítal s tím, že se Castro v ničem neliší od dřívějších kubánských politikářských demagogů - bude se s ním možno dohodnout.

Spolu s bratrem Nelsonem, který byl také “bilderbergem“, uznávaným expertem na Latinskou Ameriku, dělal David všechno možné, aby napravil tuto fatální chybu. Na vrcholu studené války používali všemožné metody - od ozbrojených provokací až k zorganizování hospodářské blokády proti Castrovu režimu. V průběhu každoročních tajných konferencí Bilderbergského klubu nejednou projednávali nejrůznější úkoly hospodářské likvidace Kuby, odstranění socialistického zřízení a uspořádání monstrprocesu s hlavními postavami kubánské vlády.

Uplynulo přibližně půl století od přijetí prvních rezolucí, které směrovaly členy tajné světové vlády k boji s „Rudou Havanou“ do vítězného konce. Bilderbergský klub vede tuto nepružnou politiku dosud. Výsledkem je, že neexistují žádné známky narovnání v americko-kubánských vztazích. Vina je na Washingtonu, neboť ten se nehodlá zříci praktikování ultimativních požadavků. V čem je podstata? Vždyť od Obamy se očekávala změna tohoto neúspěšného kursu v Latinské Americe, kterého se držel G. W. Bush mladší.

Vysvětlení je prosté. Obamova administrativa byla formována z řad Bilderbergů. Museli zajistit zejména kontinuitu geostrategického kursu, zakotveného a upevněného v čase panování neokonzervativců. Vedoucím kanceláře Bílého domu se stal Rahm Emanuel, považovaný v Izraeli za upřímného sionistu a nadějného spojence Tel Avivu v řadách americké elity. Mezi biderbergské patří i ministryně zahraničí Hillary Clintonová, viceprezident John Biden, ministr obrany Robert Gates, ministr financí Timothy Geithner, ministr obchodu Bill Richardson, ministr zdravotnictví Tom Dashle a další. Vládní struktury USA jsou plné těch, kteří se tak či onak snaží pomáhat své historické vlasti - Izraeli, čímž je často překryta přísaha věrnosti Spojeným státům. Spolupracovníků s židovskými kořeny je obzvláště mnoho v CIA, NSA, DEA a v několika dalších severoamerických zpravodajských agenturách. Řadoví důstojníci CIA s čistým anglosaským původem si často (a velmi opatrně) stěžují, že se stali provozním přívěškem Mossadu.

Vznik a posílení politiky Washingtonu proti “populistickým vládám“v Latinské Americe výrazně ovlivňuje sionistický faktor. Prezidenti Hugo Chavéz, Evo Morales, Rafael Correa a Daniel Ortega důrazně odsoudili izraelskou genocidu palestinského lidu, použití ozbrojené síly proti Libanonu i plány na izraelsko-americká „preventivní opatření“ proti Íránu. V kuloárech Bilderbergského klubu se opakovaně jednalo o možnosti “neutralizovat“ Chaveze, jako jednoho z nejnebezpečnějších politiků třetího světa, stojícího v cestě plánům NWO.

Protiútok na Bolívarskou republiku Venezuelu je organizován na široké frontě. Pravicově zaměření politici se dostali k moci v Mexiku, Panamě, Kostarice, Peru a Chile. Pod tlakem Washingtonu se od “populistů“ také výrazně distancují “socialisté“ v Salvadoru, Paraguayi a Uruguayi. První etapa prezidentských voleb v Kolumbii ukázala, že umírněný kandidát Antanas Mocus může být ve druhém (červnovém) kole poražen ultrapravicovým politikem, bývalým ministrem obrany Manuelem Santosem, kterého vyškolili a na kterého sázejí konzervativní síly v USA a Izraeli.

Chavézovým „efektivním protipólem“ se ukazuje zejména Santos, coby figurka, jíž lze využít k destabilizaci a svržení “režimu“ ve Venezuele, a to i ozbrojenou cestou. Santos prohlásil, že nelituje toho, že vydal rozkaz k útoku na partyzánský tábor v Ekvádoru a za “určitých okolností“ nebude váhat použít stejné řešení. Tento trik je průhledný: Washington i Bogota nejednou obvinily Venezuelu z toho, že poskytuje útočiště partyzánům FARC a ELN. Chavez komentoval slova Santose takto: “V případě jeho zvolení se na kontinentě přiblíží hrozba války."

Obama bude poslušně plnit doporučení Bilderbergské skupiny. Při nedávném setkání s prezidentem Mexika, Felipe Calderonem, prohlásil: “Nejsme hranicí nezi námi rozdělení.“ „Zasvěcenými“ byla tato věta vnímána jako připmínka hlavního geopolitického úkolu daného Bilderbergským klubem zemím západní hemisféry: likvidace státních hranic a ustavení Amerického svazu, do kterého vstoupí v první etapě USA, Kanada a Mexiko. Do budoucna mají být do svazku začleněny země střední Ameriky a Kolumbie, které bilderbergští plánovači připravili úlohu trojského koně, jehož účelem bude zanesení konfliktů a sporů do integračního jihoamerického projektu.

Analogickou roli mají na jihu kontinentu podle úmyslu Bilderbergů z USA zajišťovat chilští oligarchové. Zejména z tohoto důvodu navštívil David Rockefeller, bez ohledu na svůj vysoký věk, rodinu Edwardsů, jednu z nejvlivnějších v Chile (s anglosaskými kořeny a stoletou historií důvěrné spolupráce s Anglií a Spojenými státy) v jejich panství na ostrově Runco. “Bilderbergský klub ustavuje svoji pobočku v Chile“, komentovala účel návštěvy Rockefellera hlavní zednářská lóže v zemi.

Klub chilských oligarchů se skládá z rodiny zemřelého Andrónico Luksiche, klanu Iris Fontbony, rodiny Eliodora Matteho a dalších. Časopis Que Pasa nazval 100 nejvlivnějších a nejbohatších Chilanů “majitele Chile“. Téměř všichni přišli ke svému bohatství v období Pinochetovy diktatury. V jejich středu je i nynější prezident, miliardář Sebastian Piňera. Pro jeho dravost v byznysu i v politice je často nazýván jako “Piraňa“ a jeho ideologickým oponentům v Latinské Americe je tato charakteristika dobře známa. Piraňa nejvytrvaleji hledá konflikty s populistickými vůdci a plní tak ustanovení Bilderbergského klubu včetně spolupráce s proamerickými elitami v regionu.

Pravicově orientovaní mají na kontinentě ještě jeden cíl. Je jím indiánská vláda v Bolívii. V souladu s přijatými teoriemi bilderbergských nemá Evo Morales právo na vládnutí, neboť je představitelem národa “historicky odsouzeného k zániku“. Tento národ má být redukován s cílem očištění životního prostředí pro “zlatou miliardu“. Indiáni nemají být vhodní ani jako služebníci. Do této role Bilderbergové určili poddajné Asiaty, tedy Japonce a Číňany, avšak v menším počtu lidí, ne více než 500 milionů.

Už dnes je jasné, že Bilderbergská skupina přistoupila k realizaci projektu “Bolivie“, pro nějž využívá separatisty z departmentů, v nichž převládá bílé “civilizované“ obyvatelstvo. Bilderbergští považují za správné použití radikálního malthusiánství pro snížení “nadbytečného obyvatelstva“ a podle stínové “světové vlády“ do této kategorie spadají i Aymarové a Kečuánci.

Experti, kteří se zabývají bilderbergskými záležitostmi, upozorňují, že se veškeré úkoly a sled postupných kroků na zajištění přímé celosvětové kontroly nedostanou ke všem pozvaným účastníkům každoročních konferencí. Strategie ovládnutí moci je dostupná pouze vysokému managementu Bilderbergu. Počet “zasvěcených“ nepřekračuje 30 lidí, v jejichž středu jsou zednářské hierarchie, bankéři, představení jednotlivých poboček vojenskoprůmyslového komplexu, několik generálů, bývalý i současný výkonný ředitel speciálních služeb a majitelé TV kanálů. V takovém bezpečném prostředí lze hovořit i o tom “nejnepředstavitelnějším“. Mezi diskutovanými tématy je příprava jaderných raketových útoků na “neposlušné“ a rozklad států, které zabraňují globalizujícím projektům, včetně zmocnění se ropných a plynových polí. Nejednou byly projednávány varianty využití hladu a důkladně navržených pandemií pro boj s “přelidněním“, fyzické likvidace prezidentů “populistů“ a uskutečňování programu “řízeného chaosu a teroru“ za účelem “pacifikace“ obyvatel na předmětných územích, včetně Evropy a USA.

Vedoucí síly Bilderbergského klubu věnují velkou pozornost úkolu “zavedení pořádku“ v Latinské Americe, a to aniž by pouštěly ze zřetele íránský balík problémů. V regionu je rozvinuta síť pozemních i námořních základen USA. Pravidelně jsou prováděna cvičení, blízká boji. Informačně propagandistické zpracování Jihoameričanů dosáhlo vrcholu “strašením“ diktaturou Cháveze a jakoby existujícími plány expanze jeho “režimu“. Stále častěji se objevují teze o tom, že Chavez hodlá své problémy řešit ozbrojenou cestou s Kolumbií. Okamžitě nato se ozývá: V tom případě Spojené státy zajisté pomohou svému strategickému spojenci.

Velmi dobře informovaný venezuelský novinář Vincente Rangel, který byl viceprezidentem u Chaveze, nedávno varoval, že nepřátelé Venezuely připravují provokaci - ozbrojené přepadení amerického velvyslanectví v Caracasu a následné obvinění bolívarské vlády z tohoto činu. Jakákoliv akce tohoto druhu bude záminkou pro přímé vměšování USA ve Venezuele. Kdy k tomu dojde, o tom nebude rozhodovat Bílý dům ani ministerstvo zahraničí či Pentagon. Poslední slovo vždy připadne Bilderbergské skupině.

Zdroj: Fond stratěgičeskoj kultury



Překlad: zajoch


Převzato z Outsidermedia