Kauza biskupa Bezáka na Slovensku a církevní privatizace u nás zvedly lhostejné diváky ze sedadel a učinily z nich vášnivé kibice, až občanské aktivisty. Momentálně se připravuje rozkradení, pardon, privatizace VZP a nemocnic. Ale to zatím nikoho nezajímá, protože to ještě není tématem v médiích vládě poslušných, či jen obyčejně líných. Ve společnosti i v církvi se přesto děje něco pozitivního, byť pět minut po dvanácté, jako vždy. Takže se ptejme na kořen věci, tedy radikálně. Přijdou zlaté časy kapitalismu: všechno bude zprivatizováno, podnikat se bude pouze z našich daní a stát bude konečně zničen. Co bude pak? Jinak řečeno směrem k neoliberálům: až zničíte stát jako obecné dobro, do koho se pustíte pak? Věru obtížný to život bez ideologické nenávisti, ale náhradní objekty jsou vždy po ruce.


Jenže strach vypouštěný do světa je dvousečná zbraň. Hezky to říká jeden žalm: "Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají, že se jednou třást budou strachem?" (Ž 14,4) Soudě podle strachu, který se média snaží nahnat občanům a vláda slušným úředníkům a policistům, něco podstatného se přece jen dalo do pohybu. Minimálně to, že se mění vláda klasických kmotrů na umírněné samoděržaví rusofilních oligarchů, ovšemže pod patronátem našich superpravicových stran. Dvojsečné strachování v bleděmodrém patří i našim církvím. Pokud nedej bože dostaneme všechno to "bohatství", které jsme chtěli, čím budeme pro druhé lidi? Začneme se strachovat o majetek, protože nám ho tak či onak každý bude chtít rozkrást. A ještě větší strach budeme mít ze svobodných občanů. Co když nám ten poslední ždibec zase vezme nová společenská smlouva o moci a o majetku?


Převzato z Umlaufovin