Projděme si nejprve stav země. Chudý západ země a cca 4 milióny otců rodin jezdí celoročně za prací do ciziny, především do Ruska a do zemí EU. Rodiny jsou bez otců a chlapci nemají slušné vzory, vychovávají je pouze matky a babičky. Tím vznikla v posledních desetiletích nová násilnická generace, která je navíc zmanipulovaná ideologií ukrajinského nacionalismu. V zemi neexistuje ani normální politika, ani normální státní správa. Oligarchové si vydržují politické strany, aby plnily jejich zadání a držely fasádu normálního státu. Země je naprosto zkorumpovaná. Lze koupit i lékařský diplom a jít operovat bez odpovídající praxe. Zmrzačené děti po nepovedených operacích, které léčí znojemská charita v Mukačevu a Užhorodě, jsou toho dokladem.

Historie politických otřesů poslední doby

Dlouhodobá podpora USA s oficiálně přiznanými 5 miliardami dolarů šla pouze do jedné části tzv. “prozápadního křídla” ukrajinské politiky. To by tak nevadilo, kdyby pomoc byla směřována i na východ a kdyby působila rovnoměrně. To se neděje a nedělo. Cíleně jsou podporovány jen nacionalistická uskupení na západě, což prohlubuje rozdělení země.

Rozdělení země na dva nesmiřitelné tábory se projevilo na politické mapě Ukrajiny po tzv. oranžové revoluci, kterou vyvolalo zfalšované druhé kolo prezidentských voleb z listopadu 2004. Podle oficiálních výsledků vyhrál v prvním kole Juščenko. Oficiální výsledky voleb neuznaly mj. USA, Kanada ani Evropská unie. Naopak ruský prezident Putin gratuloval Janukovyčovi k vítězství ještě před oficiálním vyhlášením volebních výsledků druhého kola. Oranžová revoluce vynesla k moci prozápadního prezidenta Viktora Juščenka a Julii Tymošenkovou. Zkorumpovaná vláda pod kuratelou hrabivých a zkorumpovaných oligarchů podporovaných EU a USA dovedla zemi k bankrotu. A tak začalo druhé kolo na Euromajdanu s očekáváním pomoci ze strany EU.

Spojenými státy a Evropskou unií podporovaná skupina provedla převrat a vyloučila z politického prostoru opozici. K tomu si Západ zaplatil demonstranty, výtržníky, a nakonec i přímé vrahy. Demostrace placenými aktivisty má na Ukrajině tradici. Zde si oligarcha najme lidi na protest proti čemukoliv. A tzv. “Majdan” měl příslušnou podporu výše uvedených zájmových skupin. Dne 20. 2. 2014 ukrajinský parlament přijal rezoluci, která je z dnešního pohledu kyjevské junty téměř vlastizrádná. Ukrajinský parlament se vyslovil pro zákaz použití zbraní proti demonstrantům a požadoval stažení vojáků a policie do kasáren. Následovala střelba do speciálních jednotek Berkut a do demonstrantů, eskalace demonstrací okupacemi a násilné převzetí moci

Klíčovou okolností současné války je rozval společného mnohonárodnostního státu. Ukrajinský parlament jako jedno ze svých prvních opatření velkou většinou hlasů zrušil platnost jazykového zákona z roku 2012. Ten povoloval užívání druhého jazyka v regionech, kde žije více než desetiprocentní národnostní menšina. Toto vyvolalo protesty v ruskojazyčných regionech na jihu a východě Ukrajiny, ale i v západoukrajinských oblastech se silnou maďarskou menšinou. Vůdci junty z Kyjeva placení z EU a z USA dohnali zemi do občanské války. Referenda o odtržení, volání po samostatnosti a bleskové obsazení Krymu Ruskou federací jsou přímé důsledky segregační a konfrontační politiky proti vlastním obyvatelstvu.

Následoval zábor a rabování majetku stoupenců separatismu. Ukrajinští oligarchové začali proti sobě vést válku pomocí vlastních nájemných žoldnéřských armád. Vyniká zejména neuvěřitelná chamtivost oligarchy Igora Kolomojského, gubernátora Dněpropetrovské oblasti. Igor Kolomojskyj (švýcarský a izraelský pas) je prezidentem Evropské rady židovských komunit. Stojí za financováním a vyzbrojením praporů Dněpr, Azov, Ajdar a Donbas. To hlavní, oč má zájem, je akvizice nových majetků. Kolomojskij pacifikoval Dněpropetrovskou oblast a vytvořil si v ní de facto paralelní struktury vlády. Rinat Achmetov je jeho soupeřem. Achmetov byl přinucen opustit Doněck a v současnosti pobývá z bezpečnostních důvodů v Kyjevě. Viditelně do značné míry ztratil v celoukrajinském měřítku velkou část prestiže a dost možná i část své moci. Byl to donedávna nejbohatší Ukrajinec.

Do Kolomojského dněpropetrovského klanu patří i Julie Tymošenková a ukrajinský premiér z 90. let Pavel Lazarenko, který byl v USA odsouzen za praní špinavých peněz. Napojení Julie Tymošenkové a jejího manžela Oleksandra (který získal v ČR politický azyl) na Lazarenka má i současný předseda parlamentu Oleksandr Turčynov. Tymošenková byla poprvé zvolena do parlamentu v roce 1996 právě za Lazarenkovu stranu Hromada.

Jak Západ až k ruským hranicím přišel

Světový řád po II. světové válce byl založený na systému kolektivní bezpečnosti daném přes Radu bezpečnosti. Tu vytvořily vítězné mocnosti po II. světové válce jako poslední nástroj světové domluvy. Konec studené války byl kodifikován přijetím Pařížské charty za novou Evropu z listopadu 1990. Tu podepsalo celkem 32 evropských států a s nimi USA a Kanada, přičemž jedním z klíčových signatářů byl SSSR. Na žádném místě tohoto dokumentu se nehovořilo ani o rozpadu SSSR, ani o tom, že se někdy bude rozšiřovat NATO a že se bude stále více přibližovat k Moskvě. Pařížská charta zdůraznila, že bylo ukončeno rozdělení Evropy a s ním skončila vzájemná konfrontace. Charta ani v náznaku nezmiňovala trestání někoho, kdo studenou válku prohrál. Tím se výrazně lišila od smlouvy z Versailles i od uspořádání po 2. světové válce.

Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, smlouva podtrhla, že všechny neshody se budou řešit výlučně mírovými prostředky a že bezpečnost bude nedělitelná – tedy, že nelze upevňovat bezpečnost jedněch na úkor bezpečnosti jiných států. Moskva dobrovolně stáhla všechna svá vojska z východního Německa a z ostatních bývalých satelitních států. Až teprve poté došlo i k rozpadu SSSR, což už ale nebyl výsledek studené války, jak dnes mnozí tvrdí. Byl to výsledek faktu, že jeden mocichtivý, ambiciózní opilec (Boris Jelcin) se za zády tehdejšího sovětského prezidenta dohodl spolu s tehdejšími představiteli ostatních svazových republik na zániku SSSR a na vytvoření nových nástupnických států.

Mimo hranice nově vzniklé Ruské federace tak zůstalo více než 25 miliónů občanů ruské národnosti. US administrativy všude a všemožně podporuje nejrůznější aktivity směřující k dalšímu a dalšímu oslabování Ruska a rozsáhle podporovaly vlastní stoupence s cílem co nejsilněji se uchytit tam, odkud jsou vytlačováni Rusové. Životní zájem Ruska je poloostrov Krym. Rusové americkou flotilu (která už mezitím skutečně začala pronikat do Černého moře) v žádném případě nepustí na Krym. Jednání Kremlu je reakcí na výrazné změny, s nimiž je Rusko konfrontováno až posledních patnáct let.

Zkušenost z období studené války hovoří o tom, že ze strachu před agresí Varšavského paktu se sjednotily západoevropské země, včetně odvěkých nepřátel Německa a Francie. Tento strach jsme po ukončení studené války přejmenovali na zásluhy evropského sjednocení na dlouholetém bezkonfliktním mírovém vývoji Evropy. Sankce proti Rusku, které jsou spojované s válečným konfliktem na východě Ukrajiny, zobrazují Rusko jako agresivního nepřítele, jehož se musíme obávat. Strach z Ruska by opět měl sehnat neposlušné a trucující EU-ovečky do stáda. To jsou jediné konkrétní funkce, které tyto sankce plní.

Hospodářský rozvrat Ukrajiny a dluhová závislost na MMF

Úvěr MMF bude postaven na podmínkách ekonomického programu pro Ukrajinu na roky 2015-2020, schváleného kyjevským parlamentem v prosinci 2014 a je vázán na tvrdé podmínky uvedené v předběžné dohodě, podepsané premiérem Jaceňjukem a prezidentem Porošenkem v srpnu 2014. Některá opatření již byla realizována, ostatní budou následovat. K již platným patří režim pružného kurzu, který vedl nejen k 67% devalvaci hřivny, která snížila průměrnou měsíční mzdu ukrajinských pracujících na méně než 60 dolarů. Míra inflace byla v roce 2014 25 % a v roce 2015 se očekává její další nárůst. Zvýšení cen plynu o 50 % z května 2014 učinilo přežití pro nejslabších 20 % populace, která již v r. 2013 žila pod hranicí chudoby, téměř nemožným.

K opatřením, která mají být teprve zavedena, patří i propuštění 10 % veřejných zaměstnanců země a částečná privatizace zdravotní péče a vzdělávání. Věk odchodu do důchodu u žen má být zvýšen o 10 let, u mužů o 5 let, většina příspěvků pro penzisty má být zrušena, farmaceutický trh má být deregulován. Starobní penze budou zmrazeny a nebudou žádné bezplatné obědy pro školní děti a pacienty v nemocnicích. Příspěvky obětem jaderné katastrofy v Černobylu z roku 1986 budou seškrtány a hranice oficiálně stanovené rizikové radioaktivní zóny budou zrevidovány. Minimální měsíční mzda v zemi zůstane na 1 218 hrivnách (46 dolarech podle stávajícího kurzu) až do listopadu 2015.

Dojde k prohloubení sociální propasti v zemi již tak zmítané krvavou občanskou válkou a povede to k naprostému rozpadu, posílení separatistických hnutí a tím k vytvoření dokonalých podmínek pro budoucí násilnosti a zoufalství.

Zájmy aktérů a jejich politické cíle

Připomeňme základní blbost Západu. Podporuje vraždící fašisty, kteří prohrávají a kteří buď skončí na šibenici, nebo budou souzeni u mezinárodního tribunálu za zločiny proti lidskosti, které spáchali. A naopak odmítá boj svobodné, pracovité a slušné skupiny obyvatel za své právem požadované sebeurčení, které tato skupina chce mít dokonce v rámci demokraticky fungující Ukrajiny. Větší blbost se v politice vidí málokdy. Tentokrát se pro realizování politické blbosti musí i vraždit, nejen lhát a krást, jako obvykle. Kdo s mečem zachází, ten s ním také schází.

Zájmy kyjevské junty
Chtějí držet zemi násilím, rozpoutali válku a někteří z nich (např. Avakov) jsou stíhaní jako váleční zločinci. Náklady na jejich podporu, tj. hlavně dodávka zbraní a válečné půjčky půjdou hlavně z daní poplatníků EU a něco málo i z USA. Cena bude zaplacena vykradením a rozprodáním státního majetku Ukrajiny, koncesemi na rabování surovinových zdrojů. Vše dostanou nadnárodní korporace, které budou těžit z absolutní bídy obyvatelstva a z výprodeje majetku. Půda bude privatizována do rukou korporací, fondy už léta masivně kupují půdu v chudé Africe. Viz naše poslední články o Ukrajině (Ukrajinský fašismus a firma Monsanto).



Zájmy opolčenců
Jsou to především Ukrajinci mluvící rusky a chtějí zůstat na Ukrajině. Nemůžou ale žít na Ukrajině, která se stala fašistickou zemí. Nejsou a nikdy nebudou fašisté, protože oni a jejich otcové s nasazením životů vyhráli svůj boj proti fašismu v Rudé armádě. Z tohoto důvodu nikdy nebudou slavit svátek na počest Bandery – tzv. Den vlasti, ale navždy budou slavit den západního vítězství nad fašismem vybojovaný Rudou armádou. Opakují západním médiím pořád dokola: “Rusko nikdy nikdo neporazil” Druhá věta zní: “U nás fašismus nikdy nebude”. Toto je jejich základní motivace k boji. Západ podporuje současné Banderovce. Ti pogromy, vražděním a válkou ženou opolčence do náruče Ruska. Putin je nechce, protože tento oligarcha nechce mít nepříjemnou, vítěznou, svobodnou, pilnou a pracovitou věš ve svém oligarchickém kožichu. Proto je EU se svou politikou vůči opolčencům nebetyčně hloupá. A vůbec ji neomlouvá zbabělost, servilita a debilní patolízalsví vůči USA.

Zájem Ruska
V Rusku vládne forma oligarchické demokracie, k níž se postupně dopracováváme lidovou podporou Babiše a jeho kliky. Podobný styl oligarchické a formálně demokratické diktatury zde může reprezentovat Babiš. Dosáhne toho tehdy, pokud se hnutí ANO podaří vyhrát volby, bude mít silnou většinu a až zcela vypráská zkorumpovanou a neschopnou ČSSD z mocenských pozic. Pak máme v Česku podobný systém formálně fungující demokracie, jako dnes v Putinově Rusku.

Je tedy Putin oligarcha a Putin demokrat. Putin se ekonomicky chová jako oligarcha a bude chtít, aby Donbas přešel pod vládu jednoho oligarchy a s tím se domluví na ekonomickém začlenění do Ruska. Je to i strategický zájem pro ruský obranný průmysl. Nejlépe by pro Putina bylo, kdyby vše dostal zpět Rinat Achmetov. Situace se už válkou změnila, a asi se to nestane. Polní velitelé jako Mozgovoj a nejspíš i většina obyvatel chtějí systém skutečného demokratického socialismu, oligarchy by nejraději pověsili. Rusko je ovšem i demokracie. A Rusko jako demokracie bude respektovat právo na sebeurčení Ukrajiny. Vyhraná válka rozhodne o tom, kdo bude politickým lídrem oblasti. S tím se bude pragmaticky jednat. A Rusko jednat umí, na rozdíl od hloupé EU a politicky impotentního vedení v USA, které umí jen mlátit pěstí do stolu, vyhlašovat sankce, manipulovat korporátní světová média, vést lokální války a rozvracet země.

Západní Evropa neví, jakou politiku si má vybrat
Začněme něčím, co bychom za redakci nazvali “politika vášní”. Polsko je typickým příkladem politiky vášní, a ještě k tomu je vojensky napojeno přímo na USA. Viz odsouzení Polska za mučírny CIA, které provozovalo na svém území za prezidenta-mučitele Bushe (Polsko zažije 3. prosince den mezinárodní ostudy). Výsledkem staleté nenávisti k carskému a pak ke stalinskému Rusku jsou polští žoldnéři na Ukrajině (agenturní verbovka je v Polsku) a přímé dodávky zbraní kyjevské juntě (Polská vláda podrazila Ukrajinu jako Stalin Polsko). Povstalci se nestačili divit, co všechno našli v dobytém Dělbacevském kotli. Vášně jsou aktivním prvkem na válečném hřišti. Válka je vražedné svinstvo a propaganda jede na obou stranách. Jsou zničena celá města a tisíce mrtvých. Na této bídě lze manipulovat lidmi pod jakoukoliv záminkou. Jediné, co má smysl hledat, je začátek konfliktu a pak zjišťovat, kdo z něho má skutečný prospěch a kdo má nutně zájem na pokračování války.

Politika rozumu” je jediná slušná alternativa zahraniční politiky EU. Bez ohledu na to, co se děje, má Evropa prosazovat Chartu lidských práv a základní lidské svobody. V zájmu Rusů i ostatních Evropanů je, aby vznikla nějaká funkční evropská aliance od Madridu až po Vladivostok. Tím dojde k začlenění Ruska do Evropy. V to Rusko doufalo v roce 1990, a proto přinášelo nesmírné oběti, viz rozpad východního impéria a rozpad ekonomiky. Místo toho dostali od západních demokracií jako dárek vojska NATO až u svých hranic a v posledních letech několik válek na domácím dvorku. Až po tomto “dárečku” začal Putin dělat jinou politiku, a tu ještě diferencuje jiným postojem k EU a jiným postojem k USA.

Z hlediska Evropy je důležité, aby nastal hospodářský rozvoj něco na způsob Marshallova plánu pro bývalé země Sovětského svazu. Demokracie a hospodářský rozkvět bývalých ruských satelitů, to by mělo být i v zájmu USA. Tedy nikoliv vydrancovat Ukrajinu skrze lokální války, zemi zničit, vyplundrovat a pak s nakradeným kapitálem odejít jinam. To USA po Druhé světové válce ve zbídačelé Evropě neudělaly, dokonce udělaly pravý opak. Všechny země bývalého Sojuzu ve skutečnosti o tuto formu pomoci stojí, dokonce i Rusko. Ukrajina zásadně stála o ekonomiku orientovanou jak východ, tak na západ. Tato možnost je stále otevřena a stojí před námi jako společný úkol pro USA i Evropu.

Evropská transatlantická vazba na USA
Zatím to vypadá tak, že zájem USA se bude hájit na Ukrajině až do posledního zverbovaného ukrajinského vojáka. A až i ten padne, bude tento zájem prosazován do posledního Evropana. USA tato válka stojí velmi málo, nebo téměř nic. Výsledkem má být oslabení Evropy i Ruska. Hlavní náklady nesou Evropa i Rusko, Ukrajina je už odepsaná, tam se má jen plundrovat. Evropa navíc platí i sankce, a to jsou skutečné hospodářské ztráty velkého rozsahu. Obchod USA a Ruska naopak postupně roste. Rusko má ekonomický a navíc i politický problém: má válku proti ruskojazyčné menšině hned na domácím dvorku. Jestřábové v USA jsou spokojeni a budou pokračovat tímto směrem, dokud to jen půjde.

Politika Vatikánu by měla být vzorem diplomatického postoje
Moskevský patriarcha pochválil Vatikán za politiku nevměšování, která nestraní žádné ze stran konfliktu. Morální povinnost je chránit oběti a trvat na potrestání viníků za zločiny. Masakr v Oděse a Korsuňský pogrom nebyly vyšetřeny. Toto se stalo na začátku války a bylo zásadní příčinou války. Nepotrestané vraždy jsou příčinou nenávisti. Sestřelené letadlo Malajských aerolinek s holandskými cestujícími nemá viníka. Nelze jednat s vládou, která nevyšetřuje a neprosazuje právo. Taková vláda je de iure zločinná. EU se stává svou nečinností spoluviníkem zločinů ukrajinské junty. S takovou “vládou” nelze jednat, zatím podporují zločin, rozvrat a válku. Vykřikovat, že za všechno může Putin - to svědčí o politické demenci současné vládnoucí politické elity v EU a v USA.

Svojí pitomostí EU-elity jen ukazují, že za jich zády vládne skrze válku v Iráku, Sýrii, Libyi a na Ukrajině už jen oligarchický fašismus jednoho promile populace. Tito oligarchové podporují fašismus na Ukrajině. Z technického hlediska zásadně potřebují vytvořit v EU podobný režim, jako má Porošenko a jeho junta. Jedině tak může jedno promile ovládat zbytek populace: strachem ze smrti v nesmyslné válce, která už nějak běží, někdo v ní umírá, a někdo na ní masivně vydělává.


Zdroje: