Vzorec systémového živoření
Věnujme se nyní současné Evropské unii. Ta byla budována s tím, že má stát na cílech budování společnosti bezpečné a blahobytné. Měla tedy usilovat o mír a zajištění smíru sociálního.
Od těchto cílů se ovšem minimálně od roku 2014 odklání. Svůj sociální stát si dobrovolně rozbíjí svou migrační politikou. Svou fiskální politiku s dluhovými brzdami pošlapává, aby se naopak enormně zadlužovala s tím, že deklaruje dva nové cíle, jež jsou ovšem zcela protichůdné: Masivní zbrojení versus politika Green Dealu. Na jednu stranu deklaruje ochranu práv každého jednotlivce s důrazem na práva žen, na stranu druhou posiluje hlasy radikálů žádajících právo šaría, vraždy ze cti atp. Namísto ochrany žen tak Unie zaznamenává rostoucí femicidu. Místo bezpečí se rozmáhají zločinecké gangy, které neváhají do těch nejhorších zločinů zapojovat i děti a mladistvé. Řecko bylo voláno k fiskální odpovědnosti, aby Francie spadla do dluhové pasti s tím, že Německo k ní nemá daleko. Automobilový průmysl je v krizi, aby byl podporován ten zbrojní. Navíc lze v zemích Evropské unie pozorovat proces závažného omezování svobody projevu a rostoucí cenzury, to vše pod pláštěm takzvané korektnosti a ujišťování, že jsme ve válce, a ve válce se přece nediskutuje. Čím více se systém zpronevěřuje vlastním deklarovaným cílům, tím vytváří tužší kontrolu a tlak na obyvatelstvo, aby se mu podřídilo.
Súd nariadil trestné stíhanie jedného z najbližších spojencov Zelenského
Najvyšší protikorupčný súd Ukrajiny nariadil generálnemu prokurátorovi Antonovi Kovalskému, aby začal trestné konanie proti Davydovi Arachamijovi, šéfovi parlamentnej frakcie prezidentovej strany Sluha ľudu a jednému z najvýraznejších ukrajinských politikov. Oznámili to zástupcovia organizácie Centrum boja proti korupcii.
Prípad sa podľa tlačovej agentúry RBK-Ukrajina týka údajného rozdeľovania peňazí v obálkach poslancom Verchovnej rady (ukrajinského parlamentu, pozn. red.) za potrebné hlasovanie o jednotlivých zákonoch.
Rozlepovat a číst všechny vaše dopisy by vám nevadilo? Tak tohle dělá digitálně Chat Control
V lednu 1850 úřady zakázaly Havlíčkovy Národní noviny. Aby umlčely jeden hlas, musely zavřít celý list. Havlíčka nakonec odvezli až do Brixenu. Dnes to jde jemněji a přesněji. Nikoho není třeba vyhnat ze země. Evropská pravidla podle Vlastimila Veselého dávají sítím „široký prostor k tomu, aby mazaly a blokovaly obsah“. Nemíří na titul, ale na názor. Smazat lze článek redakce stejně jako příspěvek důchodce z okresního města. A nikdo nemusí nic zakazovat. Stačí, že příspěvek nikdo neuvidí. Autor ani nemusí poznat, že ho někdo umlčel. Havlíček platil za slovo vyslovené veřejně. Dnešní kontrola už hlídá totéž – co kdo z nás zveřejní. Co si člověk řekne mezi svými, zůstává jen jeho. Jak dlouho ještě? Nechystá se Evropa překročit i tuhle poslední hranici?
Příručka vládní manipulace
V květnu 2026 byl publikován dokument zadaný vládou s názvem „Nepravdivé a zavádějící informace: Souhrn důkazů a mapa pro politiku a praxi “. Navzdory svému relativně neškodnému nadpisu se čte jako návod k použití, který má umožnit státní kontrolu nad přesvědčením a chováním populace, a jako takový je pravděpodobně jedním z nejděsivěji autoritářských dokumentů, které by měli političtí vůdci údajně otevřené a demokratické společnosti brát v úvahu. Na žádost Úřadu pro vědu a sociální vědy byl článek napsán skupinou sociálních vědců z organizace s názvem Behavioral Research UKČesky – výzkumného konsorcia sídlícího na Edinburské univerzitě, jehož deklarovaným posláním je provádět „interdisciplinární behaviorální výzkum… zaměřený na společenské výzvy “. Mezi jeho pracovníky patří výzkumníci z Oxfordské univerzity, University College London a Britské agentury pro zdravotní bezpečnost. Jednou ze spoluředitelek organizace je profesorka Susan MichieČesky, významná „iniciátorka“ během covidové události a v současné době předsedkyně technické poradní skupiny Světové zdravotnické organizace pro behaviorální poznatky.
Proč je spravedlivé odstřihnout ČRo a ČT od prebend
Dějí se věci. Zatímco Morricone naší doby, hudební skladatel Vlado Godár, se ptá E. E. Kische naší doby, reportérky Silvie Ruppeldtové (která, snad jako jediná, jezdí s foťákem západní Evropou od demonstrace k demonstraci), zda se svět nad sebou pozastaví, až vlna, která se nově rozšířila z Francie do Itálie, vyrabuje Vatikán – tak čeští reportéři úspěšně pendlují po trase Sněmovna-Staroměstské náměstí. Ano, uznávám, že se to nabízí, když se na podporu „veřejnoprávních médií“ vyjádřil už Marek Eben i Česká biskupská konference, herečka Jitka Čvančarová vzala po desetiletích do rukou spacák a karimatku, režisérka Kateřina Dudová (poprvé?) dlažební kostku, a několik mých přátel si ve skálopevném přesvědčení, že stojí na té správné straně, udělalo selfie s demonstujícím davem. Ne, nesměju se, protože i já jsem v minulosti, konkrétně při televizních bouřích v roce 2000, sám prožil, jaké to je pár let po omamném pocitu, že jsem na té správné straně, zjistit, že jsem ve skutečnosti pomáhal partě cenzorů a rodinkářů ke korytu. To ale bylo až poté, co jsem Českým rozhlasem i televizi prošel zevnitř jako jejich spolupracovník.
