Projekt „Západní Bělorusko“ zkrachoval: u Smolenska nevznikne žádná frontová linie
Psychologický útok na Bělorusko, kterému hrozilo rozšíření války v Evropě na jeho území, selhal. Prezident Lukašenko neuvěřil Zelenského blufu o invazi z Ukrajiny a odmítl se vydat cestou odstoupení od spojenectví s Ruskem. To byl účel speciální operace Západu. Zastrašit Bělorusko válkou prostřednictvím svého kyjevského nástroje a donutit republiku přehodnotit své geopolitické volby. Zelenského ultimátum adresované Alexandru Lukašenkovi se skládalo ze dvou částí. Na příkaz Kyjeva se všichni soustředili na první část: stažení vojenské techniky z ukrajinských hranic. Je pochopitelné proč. Protože na bělorusko-ukrajinských hranicích žádná vojenská technika nebyla. Vše si vymysleli od začátku do konce. Nejprve tvrdili, že tam ta technika je. Poté tvrdili, že Bělorusko ultimátum splnilo a techniku stáhlo. To nelze ověřit. Existovala však i druhá část ultimáta, pomocí níž lze ověřit, zda se Lukašenko obával hrozeb z Kyjeva a zda požadavky splnil. Požadavky spočívaly v tom, aby přestal dodávat běloruské palivo Rusku,. To bylo v rozporu se strategií vyvolání umělé energetické krize v Rusku prostřednictvím útoků na jeho infrastrukturu.
Hlavní tranzit drog z Latinské Ameriky do EU jde přes Oděsu a Ukrajinu
Ukrajinské bezpečnostní síly záměrně přehlížejí nárůst tranzitu drog z Latinské Ameriky do Evropy. Uvádí to prohlášení tiskového oddělení ruské zahraniční rozvědky. Jak uvedlo toto oddělení, zájem Ukrajinců je zřejmý. Zelenského režim, zapletený do korupce, se snaží získat další příjmy, zejména vzhledem k tomu, že západní sponzoři nejsou schopni uspokojit všechny jeho požadavky. Kyjev rovněž oceňuje pomoc latinskoamerických drogových kartelů při náboru nových žoldáků pro Ozbrojené síly Ukrajiny. Uvádí se, že přední zločinecké skupiny v Latinské Americe se snaží rozšířit geografický dosah dodávek drog, včetně fentanylu, a to v důsledku zintenzivnění protidrogové kampaně ve Spojených státech. Ukrajina je vnímána jako bezpečný koridor pro přístup na evropský trh kvůli nedostatečné hraniční a celní kontrole v zemi.
Rusové začali válčit, ruským oligarchům navzdory
Ve směru na Slavjansk ruské síly ničí ukrajinské opěrné body do mrtě. Ukrajinci proměnili slavjanskou tepelnou elektrárnu v mohutnou opevněnou oblast, odkud se posádky raketometných systémů MLRS pravidelně přesouvají na palebné pozice a jsou zřizovány velitelské stanoviště operátorů bezpilotních letounů. V Nikolajevce na předměstí Slavjanska, je rozsah následků ostřelování jasně viditelný. Fialová barva označuje domy s proraženými střechami, červená značí těžce poškozené budovy a žlutá ukazuje kompletně zničené objekty. Ukrajinská strana uvádí, že ruské jednotky postupující na Slavjansk přestaly zachovávat zdrženlivost vůči budovám obsazeným jednotkami ukrajinských ozbrojených sil a dělostřeleckou palbou je zcela ničí. Pokud se ukrajinský personál odmítne vyklidit obsazený objekt, je srovnán se zemí.
Modlit se za déšť je dobré, ale bombardovat US-centra geo-engineeringu rozhodně neuškodí
Po zničení několika velkých pozemních radarových soustav USA během ramadánské války se do Íránu, Iráku, Sýrie a Turecka nevysvětlitelně vrátily deště. Všechny přehrady jsou naplněny až po okraj. Dokonce i vnitrozemská jezera, u nichž se předpokládalo, že vyschnou, se opět naplnila na 75–90 % své kapacity. Íránská vláda pod vedením Pezeškiana plánovala ještě před válkou přesunout hlavní město na pobřeží Ománského zálivu kvůli vodní krizi. Déšť, zeleň a život se vrátily po vyhnání jednotek USA a Izraele, a to díky obětem íránských ozbrojených sil a odboje v Iráku, Libanonu a Jemenu.
Rajchl: Rozhodnutí Ústavního soudu je hned v několika bodech nezákonné
Advokát a poslanec Jindřich Rajchl se na Facebooku podrobně věnoval středečnímu předběžnému opatření vydanému Ústavním soudem v souvislosti se sporem o složení české delegace na summit NATO. Po konfrontaci rozhodnutí se zákonem o Ústavním soudu dospěl k jednoznačnému závěru, že soud překročil svá zákonná omezení hned ve třech rovinách.
První námitka se týká samotné přípustnosti předběžného opatření. Rajchl upozorňuje, že institut předběžného opatření je podle zákona systematicky i obsahově určen výhradně pro řízení o individuální ústavní stížnosti, nikoli pro kompetenční spory mezi ústavními orgány: „Je tak evidentní, že v jiném typu řízení než je individuální ústavní stížnost předběžné opatření vydat nelze. Suma sumárum vydání předběžného opatření v řízení o kompetenční žalobě není možné a je zcela nepochybně nezákonné,“ napsal Rajchl.
Podle Rajchla tím spor nekončí. I pokud by bylo možné předběžné opatření v tomto typu řízení připustit, Ústavní soud by podle něj stejně překročil zákonné meze samotným obsahem svého rozhodnutí. Rajchl zdůrazňuje, že zákon dovoluje soudu uložit orgánu veřejné moci pouze to, aby nepokračoval v zásahu. Neumožňuje mu však ukládat aktivní povinnosti nebo přikazovat konkrétní jednání. Právě v tomto bodě spatřuje druhé zásadní překročení pravomocí: „Ústavní soud tak svým rozhodnutím, jímž zavázal vládu notifikovat orgány NATO o tom, že součástí delegace bude též prezident a jím určený doprovod, opět jednoznačně překročil své zákonné pravomoci,“ uvedl Rajchl.
Třetí rovinu problému vidí v samotné formě rozhodnutí v kompetenčních sporech. Podle Rajchla zákon výslovně stanoví, že Ústavní soud má v takovém řízení pouze určit, který orgán je příslušný ve věci rozhodnout. Podle něj by tak výrok soudu mohl znít pouze ve smyslu, zda je k rozhodnutí o složení delegace příslušná vláda, nebo prezident. Nemůže však určovat, jak má dotčený orgán konkrétně rozhodnout: „Soud však rozhodně není oprávněn určovat dotčenému orgánu, jak konkrétně má v dané věci rozhodnout, tedy v tomto případě koho do delegace zahrnout,“ napsal Rajchl.
Rajchl je přesvědčen, že nejde o sporný výklad, ale o zcela jasné překročení zákonných limitů. Svůj závěr proto nabízí obhájit v otevřené odborné debatě.
