Pokud jde o prezidentskou kampaň, jsme svědky paradoxu. Jiří Dienstbier požádal o podporu komunistické voliče. Vedení KSČM mu ovšem tuto podporu nevyslovilo. Přestože komunistických voličů je v této zemi 20 procent, je tento Dienstbierův krok považován za nechutný a mnozí lidé ho jen kvůli tomu odmítají volit.

Někteří ho odmítají volit i proto, že nebude odpůrcem vlády s komunisty. Odpůrcem takové vlády není ani Karel Schwarzenberg, a to z prostého důvodu - chce-li prezident ctít ústavu, měl by jmenovat premiéra z vítězné strany. Kdo hodlá volit Karla Schwarzenberga, měl by zvážit, zda jeho setrvání v prokorupční vládě není větším morálním selháním, než se 23 let po pádu komunistického režimu obrátit na komunistické voliče.

Jiří Dienstbier se od svých poslaneckých kolegů v čele s Petrem Hulinským, kteří jsou spojeni s korupcí, distancoval zcela jednoznačně. Udělal to již dávno. Karel Schwarzenberg to dávno mohl udělat také.