I české <a href="http://zahranicni.ihned.cz/c4-10112090-22774790-003000_d-total-zaplati-za-tanker-erika-statisice-eur">Hospodářské noviny</a> si všimly rozsudku pařížského tribunálu, který se týkal ropného tankeru Erika. Tato stará a rezavá kraksna se rozlomila na dvě části asi 70 kilometrů od francouzského pobřeží v prosinci 1999. Italský kapitán vyjel s lodí v havarijním stavu a navíc se zachoval zcela nezodpovědně i za bouře, v níž tanker neobstál. Do moře se dostalo asi 20 000 tun toxických látek a ropné produkty zamořily přes 400 kilometrů pobřeží Bretaně až k atlantickému pobřeží, kde lidé žijí z rybolovu a cestovního ruchu. Jde o největší ropnou katastrofu v dějinách Francie. Za tragédii je odpovědný koncern Total, který zaplatí státu a postiženým stranám zatím půl miliardy euro. Hospodářské noviny však přešly pouze jednou větou tu část rozsudku, kterou <a href="http://www.lemonde.fr/web/article/0,1-0@2-3224,36-1000184@51-999799,0.html">dnešní Le Monde</a> a další francouzské noviny komentují na prvním místě. Soud totiž poprvé v dějinách francouzské justice uznal trestný čin typu „le préjudice écologique“ neboli „ekologickou újmu“. Hospodářské noviny moudře poznamenaly, že to bude stát koncern Total spoustu peněz na odškodném.

Ve skutečnosti jde o mnohem více než peníze. Trestný čin „ekologické újmy“ znamená, že ve Franci nyní mohou ekologičtí aktivisté a civilní strany podávat žaloby v případech ohrožení rostlinného nebo živočišného druhu, popř. celého biotopu. Vezměme klasický příklad z českých luhů a hájů. Dálniční lobby nyní vesele zabetonovává chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Pokrok nečeká a dálnice na Drážďany měla být už dávno hotová. Že byla před 15 lety byla odsouhlasena jiná trasa, na to si dnes už nikdo nevzpomene. Silnice se dovedla do bodu, odkud nebylo návratu a tím skočila jakákoliv debata. Ve Francii vznikla dnešním rozsudkem jiná situace. Pokud se prokáže zničení biotopu, pak jde o trestný čin „ekologické újmy“. A protože vlast galského kohouta není zemí Krejčího, Koženého, Železného a Bahamských ostrovů kombinovaných s Pitrem na útěku, pak jde o vážné varování všem, kteří hazardují se životním prostředím. Ekologičtí hazardéři nyní vědí, že ve Francii to smrdí kriminálem. Pokud se po případné žalobě ekologických organizací prokáže ona „újma“, pak jde opravdu do tuhého. A trestný čin v civilizovaných zemích končí potrestáním viníka. U nás se trestá skutečně drakonicky: vilou na Bahamách a lyžováním v Alpách. A ekologické škody se přímo započítávají do výše investičních nákladů. Rozsudek pařížského soudu, proti kterému se Total jistě odvolá, představuje nový krok v boji o život. Překládá totiž trestní odpovědnost na skutečného viníka a umožňuje všem Francouzům, aby tohoto viníka popohnali k nestrannému soudu. Jsem zvědav, jestli se podobné soudní moudrosti dožiji u nás.