Dunění vagónů metra rezonovalo v nachlazené hlavě plné rýmy. Prázdná souprava směřovala na půlnoční do Kobylis. Zde působí bezdomovci a sestry Matky Terezy, oficiálně Misionářky lásky. Adresu a sídlo společnosti najdete v <a href="http://www.firmy.cz/detail/959189-misionarky-lasky-praha-liben.html">rejstříku firem</a>. Nachlazení podtrhlo ambivalentní bilanci loňského roku, obojí páchám většinou kolem půlnoční. Obě události představují symbolickou tečku za uplynulým rokem. Loňskou oslavu narození Páně dominovala placená služba v <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=412">mnichovském starobinci</a> s neplaceným nadšením dobrovolníků a vděčných babiček a dědečků. Letos nebylo placeno vůbec nic. Brát něco od sester Matky Terezy by hraničilo s rouháním a bezdomovcům se dává, nikoliv bere. To si myslíme my. Ale chytré lichvářské banky si berou i od nich, nechají polopříčetné podepsat absurdní úvěr a pak jim na splácení vezmou kompletní sociálku. Když jde o peníze, vynalézavost vydřiduchů chráněných zákonem nezná mezí.
/n/n
U sester zastupuji kolegu z pražské diecéze, který nyní studuje mimo republiku. Lidská důstojnost daná společenstvím u Božího stolu není prázdný pojem, za dva měsíce se bezdomovci pohádali jen jednou. Bylo zima, foukal nepříjemný vítr, přijeli na polévky z druhého konce Prahy. Jenže u sester panuje láska doprovázená přísným pořádkem. Přede mší se zachovává eucharistický půst, populární polévka dobré kvality se dává až po odvedené bohopoctě. Navíc se punkto 14.30 zamkne vchod a nedochvilní poutníci zůstanou venku. Tehdy jsem měl v kapli opravdu narváno, pršelo a foukal pichlavý vítr. Opozdilci přešlapovali na mraze a po mši zjistili, že jim šťastnější kolegové usazení v teple a v Boží přítomnosti všechno snědli. To by naštvalo i normálního smrtelníka. Přes zimu je zbožných hodně, kaple v přízemí domu nestačí. Příchozí si posedí si v teple, pozdraví hodné a milé sestry, zazpívají si, poslechnou si moje kázání, Boží slovo k tomu, pomodlí se, nají a opět vyrazí do mrazivých ulic. Rozhodně se chovají mnohem lépe než v ostatních azylových domech, kde se s nimi občas jedná jako s posledními sockami. Po půlnoční jsme si sedli ke koledám, polské a indické sestry předzpívávají. Přidali jsme se všichni a byli jeden druhému vděční za důstojně prožitý svátek. Na poslední metro jsme utíkali se dvěma dámami z Charity, které sestrám pomáhají. Atmosféru v komunitě sester pěkně vystihla jedna paní bez střechy, která se u nich zotavovala po neléčeném zápalu plic: "Jsou cizinky, ale starají se o nás lépe než naši vlastní." Asi proto přišlo na svět to Dítě.
/n/n
Vyhlížel jsem při rozdávání polévek jednu známou. Prý nemohla, říkaly sestry, jela za rodinou na Moravu. Dort bezdomovcům přinesla s předstihem už minulý týden. Světil jsem jí byt, v němž předchozí majitelka spáchala sebevraždu. Dotyčná z toho byla tak špatná, že tam nemohla normálně spát a žít. Nervy měla opravdu rozhašené, třásla se jí ruka při nalévání kávy. Udělal jsem, co bylo třeba. Byt je OK, prohlásil jsem z titulu doktora filosofie, teď musíte udělat nějaké dobré skutky a nechat odsloužit mši za tu neblahou duši v očistci. A dal jsem jí adresu na sestry. Už tam byla dvakrát, stačilo jen jednou. V bytě je to už prý mnohem lepší. I ona se cítí lépe, léčba bezdomovci a sestrami má něco do sebe. Franz Kafka aktuálně v Praze: půlnoční s indickými sestrami a bezdomovci, nevěřící leč pokřtěná pražačka bojující v paneláku se zlými silami skrze dobré skutky. Tolik k zásadnímu rozdílu mezi nudným Mnichovem a krocením duchů v bědném Česku.
/n/n