Z dnešního čtení mne zaujalo zejména souvětí od Izaiáše, které vyniká básnickou silou. To je u proroků běžné, ale Izaiáš má navíc básnický cit a smysl pro literárně působivé slovo. To je pak naroubováno na jeho prorockou zkušenost, což dohromady dává neobyčejně silnou kombinaci. Citujme vcelku dnešní první perikopu.<BR><BR><FONT face=Arial,Helvetica,sans-serif>Toto praví Hospodin: "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal." (<EM>Iz 55,10-11</EM>)</FONT><BR><BR>Použitá metafora staví na fatalitě přírodního cyklu, v němž se vláha nutně proměňuje v úrodu. Vyprahlá step se po dešti téměř okamžitě zazelená. To měli nomádi každý rok před očima, proto jim pochopení této části podobenství nečinilo žádné problémy. Zato druhá část souvětí staví na autentické prorocké zkušenosti s působením Božího slova. Zde už nejde jen o zkušenost, kterou máme před očima. Každodenní pochopení je přesazeno do duchovního světa. Přesněji řečeno: normální život je naroubován na duchovní zkušenost, která každodennost v jejím základu nese. Podobné souznění praktické a extatické moudrosti můžeme najít u Jeremiáše. Šel po ulici a díval se, jak pracuje hrnčíř. Literární podání je o něco květnatější: Jeremiáš sestoupil na příkaz Hospodina do hrnčířské dílny, kde se mu dostalo patřičného vidění. Řemeslníkovi se nádoba nepovedla. Roztočil kruh a začal hlínu formovat znovu. Jeremiášovi to v ten moment zapálilo, neboli v biblickém slangu "se mu dostalo Hospodinova slova". A tak máme zachycen autentický prorocký výrok z reality: "Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský." (<EM>Iz 18,6</EM>) Je to hezké, je to pravdivé a navíc to nese pečeť prorockého ducha. Díky své schopnosti vidět, improvizovat, duchovně vnímat a viděné formulovat se Izaiáš i Jeremiáš dostali do Bible. <BR><BR>Pokud si myslíte, že se podobné věci děly pouze před dvěma tisíci lety, musím vás zklamat. Ne že by se dnes prorokovalo jako na běžícím pásu. Ale uvedená metoda spojující banalitu s duchovnem není až tak velkou vzácností. Právě dávám exercicie na Božím Daru pro ty, kteří si je u mne dělají celý rok přes internet. Přitom i vařím. Jednak přitom nevyjdu z cviku a jednak tím ospravedlním svou neužitečnou existenci duchovního. Zpracoval jsem přivezené utopence do francouzských brambor. Jedna přísně zbožná duše se po jejich požití dostala do básnického vytržení a napsala varovně-meditativní poému. Přepisuji podle originálu. <BR><BR><FONT face=Arial,Helvetica,sans-serif>Chci být jako utopenec - <BR>naložený ve skvělém láku.<BR>Tak se i z dočista obyčejného buřtu<BR>může stát neobyčejná pochoutka.<BR>Taky se tak rychle nekazí.<BR><BR>Ale má to jisté úskalí.<BR>Jak je v buřtu moc náhražek<BR>tak lákem nenasákne,<BR>i kdyby se v něm válel kdoví jak dlouho.<BR>Zkrátka chce to maso a ne klaso nebo sóju.<BR>Chce to prostě opravdický buřt!<BR><BR>Zatím v sobě nacházím spoustu roztodivných náhražek.<BR>Sice na první pohled tváří jako opravdické maso,<BR>ale přitom je to jen jakési divné, blíže neučené cosi.<BR>Pracuji na objevování "toho" a odstraňování "toho".<BR>Chci být jako utopenec.<BR>Prostě - Boží.<BR></FONT><BR>