<P>Pavel v dnešním dopisu Soluňským říká zajímavou větu: "Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat." (<EM>1 Tes 1,8</EM>) Pavel se přestal pro Soluňské misionářsky namáhat, protože začaly mluvit skutky a styl života lidí, které evangelizoval. Jinými slovy totéž: Boží přítomnost se začala projevovat novým způsobem, skrze další svědky evangelia. Jejich duchovní dary se dostávají do plnosti, stejně jako u apoštola Pavla: "Neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti." (<EM>v. 5</EM>) Jeden Duch se dává napříč generacemi a místy. Existuje v různých podobách, ale skrze jeden základ - skrze plnost Božích darů a Božího působení. <BR><BR>Tento bod stojí za zamyšlení. Pavlovi primárně nešlo o to, aby se o křesťanství mluvilo a psalo v tehdejších kamenných a pergamenových médiích. Apoštol národů asi nebyl mediálně zajímavý. Tehdejší odborníci na mluvené a reflektované slovo jej na aténském Aeropagu vypískali. Přesto se zpráva o jeho působení roznesla, i když jiným způsobem: skrze proměnu života těch, které získal pro Krista. Dnes se církve spíše snaží zaujmout mediálně, tržně, intelektuálně nebo jiným podobně nepatřičným způsobem. Rumrajch světa a novin potřebuje denně novou potravu, kterou přežvykujeme jednak ve volném čase a jednak v rámci našeho politického či společenského určení bytosti, jíž nejsou zcela lhostejné ani věci veřejné ani duchovní. Pavel buduje na jiné strategii, odmítá krátkodechost. Jde mu o to, aby oslovil lidi na rovině zásadní touhy "žít dobře", tj. vzhledem k Bohu, vzhledem k věčné blaženosti. Pak mediální politika nemá mnoho smyslu. Blaženost novinky trvá na internetových zpravodajských serverech asi 24 hodin, načež se uloží do archivu zpráv. Pavel buduje strategii evangelizace na oslovení lidí v tom, co je jim bytostně nejvlastnější. A pokud dosáhnou toho stavu, chtějí si jej trvale udržet. Dosažení existenciálního středu sebe sama se projevuje i navenek. Konvertovaní křesťané vyzařují něco ze své interní identity i směrem ven. Tím ukazují, kdo jsou oni a kdo je tím pádem i Bůh. <BR><BR>A zde se dostáváme k dalšímu zajímavému bodu. Protože medializujeme, mlžíme, dementujeme dementované a dementní, pak nikdo ani pořádně neví, kdo vlastně Bůh je. Evangelizace na rovině mediální - třeba v této aktuální podobě internetového kázání - téměř nic neříká o tom, kdo Bůh je. Nejde to, protože mediálnímu plácání chybí onen existenční patos, o němž mluví apoštol Pavel v úvodu Listu Soluňským (Tesalonickým). Protože v mediálně šířeném křesťanství nikdo Boha nevyzařuje navenek, pak ani další lidé nemohou poznat, o co jde. Víra není v první řadě nějaká společenská nebo církevní záležitost. Označil bych křesťanskou existenci v souladu s úvody Pavlových listů jednotlivým obcím za záležitost "obecní". Ve slově "obec" (ekklésia) zní sousedské pobývání v Boží přítomnosti. Protože již jsme sousedy svých sousedů, máme pobývat i v sousedství Božím. To není samozřejmá věc, protože s Bohem v tomto smyslu "chodili" praotci jako Abrahám nebo Henoch. Samovolné vyzařování neboli mediace tohoto životního stylu představuje skutečné a zásadní zprostředkování toho, kým Bůh je: "Takže my o tom už nemusíme nic říkat." (<EM>1 Tes 1,8</EM>) <BR><BR>Ale raději k tomu přece jen něco řeknu, protože novozákonní "ekklésia" se teologicky sežvýkala do úsloví "místní církev" nebo "sbor". Mediální či teologicky nesená evangelizace se snadno stane samoúčelem a řemeslem. Pokud přestane mluvit autentický křesťanský život, vždy to s sebou nese riziko, že začnou mluvit vitální zájmy, ať již skupinové, nebo osobní. A základním vitálním zájmem jsou v současné době moc a peníze. Moc dávám na první místo, protože pokřtění lidé v církvi (tj. nikoliv křesťané) touží tuto moc mít, aby mohli "sloužit". Perverti tohoto typu jsou nutným zlem, jejich působení je neblahé. Oni sice slouží, ale svou mocensky naladěnou službou zamlžují Boží podstatu. Církev by z podstaty věci měla nechat mluvit autentické síly života: lásku, plnost, napětí směrem k věčnosti. Pokud nechává mluvit něco jiného, pak sice medializuje, ale pouze vitální zájmy svých členů. Bůh nemá vitální zájmy ve smyslu biblického sklonu, který prvním lidem objasňuje had v ráji: "Budete jako Bůh." (<EM>Gn 3,5</EM>) Nemá vitální zájmy plynoucí z nedostatečně nafouklého ega, které chce být bohem. Bůh se chce prostě a plně sdělovat v tom, kým a čím pro nás a pro celý vesmír je. Protože Bůh je, kým je (<EM>Ex 3,14</EM>), nepotřebuje se medializovat.</P>
<P> </P>