Při pravidelné četbě novin <EM>Le Monde </EM>mne zaujala úvaha o budoucnosti sociálního systému v Evropě a ve Spojených státech (<A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/socialni_model.mht">22.10.2005</A>). O základních principech sociálně-politického uspořádání Evropy na základě trojího pojetí politické svobody (také Le Monde) jsem se již rozepisoval v jednom ze <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=146">starších článků</A>. Zajímavé je první konstatování, které se týká amerického sociálního modelu. Automobilový koncern <EM>General Motors </EM>známý vzorným sociálním systémem pro zaměstnance se dostal do finančních potíží. Proto vezme svým sto tisícům zaměstnanců jednu miliardu dolarů z jejich důchodových účtů, aby zalepil díru v hospodaření. Podobně již učinily mnohé jiné koncerny, chystá se k tomu i americký Ford. Příslušník opěvované střední třídy USA, onen celoživotně pracující zaměstnanec, si tedy musí na stará kolena přímo připlatit sociální či nemocenské pojištění. Jinak bude mít problémy. Poučení: Americký model nechrání zaměstnance stejně účinně jako model evropský. Zde i při slabém hospodářském růstu fungují státní mechanismy pomoci a sociálního zajištění. <BR><BR>Za druhé: Které evropské modely sociálního zabezpečení jsou skutečně funkční? Teoretikové chválí pouze dva systémy, a ty jsou přitom diametrálně odlišné. Anglosaský model spočívá na těchto základních pilířích: slabé odbory, široký rozsah platů, omezená či minimální sociální ochrana. Model je sice ekonomicky účinný, ale chybí mu sociálně spravedlivé uspořádání. Dále uspokojivě funguje pouze model severských států: vysoká úroveň sociálních dávek, silné odbory, malé platové rozpětí, volnost při propouštění spojená s vysokými dávkami v nezaměstnanosti. Je jasné, že pouze tento model je zároveň stabilní a sociálně spravedlivý. Ostatní modely podle ekonomů nefungují dobře. Kontinentální model (Francie, Německo a také Česko) staví na silných sociálních výdajích, snaží se omezit propouštění a celkem štědře dotuje nezaměstnané. Model sociálně spravedlivý, ale neúčinný. Ještě hůře skončilo sociální uspořádání středozemních států, např. Řecka, kde k výše uvedeným prvkům přibude minimální pomoc v nezaměstnanosti. Pak je systém neefektivní a nespravedlivý současně.<BR><BR>Závěry ekonomů ze setkání v Londýně (27. října 2005) jsou následující. Za prvé: Sociální spravedlnost něco stojí. Neexistuje solidarita bez finanční podpory státu chudých a potřebných. To dobře pochopil Tony Blair na začátku svého působení. Dotoval sociální pomoc, i když přitom nechal britský sociální systém s jeho nerovnostmi. Za druhé: Výše pomoci a nastavení systému není záležitostí dobře či hůře fungující ekonomiky, ale závisí na politickém rozhodnutí. Skandinávské státy fungují sociálně stejně efektivně, i když trpí recesí. Naopak platí, že v rychle rostoucích ekonomikách není automaticky dáno, že přebytek bohatství půjde směrem k sociálně potřebným. Za třetí: Neefektivní systémy nemají do budoucna šanci. Důvod je jednoduchý. V roce 1970 jsme exportovali do vyspělých ekonomik jen 7 % zboží ze zemí s nízkým příjmem na obyvatele; nyní je export již 45 % a bude se dále zvyšovat. Pak je jasné, že málo účinné sociální modely zajdou na úbytě.<BR><BR>Závěr: Experti se vyslovili spíše pro skandinávský model, který spojuje dynamiku podnikání a růstu se silným sociálním státem. Jenže úspěch tohoto modelu souvisí se společenskou připraveností obětovat se pro celek. Kolega ze Švédska mi jednou vyprávěl následující ilustraci pro pochopení skandinávské mentality. Sociální model může fungovat jen tehdy, když účinně platí následující vtip. Necháte kolovat kolem stolu láhev z pivem, napije se z ní dvacet lidí, pak se flaška vrátí k vám a vy si dáte poslední hlt. Chtěl bych vidět, jestli by bylo něco takového u nás možné. Ve Švédsku či ve Finsku díky tomuto smýšlení funguje celý sociální systém.<BR><BR><BR>