Viz rubriku <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/nabozenstvi/kazani/kazani.html" target="_top">Kázání</a>.
/n/n

<P class=MsoNormal style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt">Pavel makal a evangelizoval, což dnes svede málokdo a katoličtí dělničtí kněží to jednu dobu měli přímo zakázané. Nyní, když je to už každému jedno, jestli dělají nebo nedělají, nemá ona slavná <EM>Mission ouvri&#232;re </EM>lidi. Dnešní úryvek ze druhého čtení nepřímo prozrazuje zajímavá fakta o prvních komunitách. Byli to lidí spíše z nízkých vrstev, nemajetní. Zato hádaví a občas popřáli sluchu různým větroplachům, k nimž patřil i Pavel: „My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.“ (<EM>1 Sol 4,15</EM>) Živí Soluňští se pilně připravovali na brzký příchod Páně, a přitom přestali makat. A protože byli chudí, hned se to poznalo na jejich peněžence. I mistr tesař se utne a Pavel jim poslal druhý dopis, kterým příchod Páně poněkud oddálil. <BR><BR> <SPAN style="FONT-FAMILY: Arial">„Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat.“ (<EM><SPAN style="FONT-FAMILY: Arial">2 Sol 2,1</SPAN></EM>)<BR><BR></SPAN>A jsme u jádra pudla, tedy u dnešního úryvku. Soluňané se měli uklidnit a soustředit se, mimo jiné i na vydělávání vezdejšího chleba. Vypjatá eschatologická horečka zřejmě svědčila náboženským elementům, které na práci příliš nesáhly. Tyto vzrušené duše zato pilně mlely hubou: „Nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není“ (<EM>2 Sol 3,11</EM>). Pavel jim radí, že by si měli plivnout do dlaní, ostříhat se a najít si práci. Apoštol neříká v dopise „Kdo nepracuje, ať nejí,“ jak to špatně četli komunisté v ideologickém chvatu. Vybízí k práci ty, kterým se do ní evidentně nechce: „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ (<EM>2 Sol 3,10</EM>) Nábožensky motivovaní nefachčenkové buď čekali na konec světa, nebo si myslili, že příchod konce uspíší mluvením a harcováním ostatních členů obce, kterým ještě zbylo kousek zdravého rozumu. Vypjatá eschatologická nálada plodí zmatky a bludné duše. Ty se snadno poznají podle neschopnosti dělat normální věci. Jak vidno, Pavel byl naprosto vyvážený eschatolog: pilně zvěstoval konec vesmíru a přitom normálně vyráběl stany, jako kdyby svět měl trvat ještě dva tisíce let. <BR><BR>Zato Ježíš straší koncem světa, ale v úplně jiném kontextu. Židé byli stoprocentně přesvědčeni, že chrám v Jeruzalémě vybudovaný tyranem Herodem je nezničitelný a potrvá věčně. Jejich víra ve vlastní výtvory připomínala modloslužbu: postavili jsme chrám a tím jsme Boha přinutili, aby byl s námi. Postavili jsme mu barák a on je povinen v něm bydlet. Jeho Syn se na monumentální výtvor díval s dosti velkou skepsí. Evangelium připomíná, že Syn člověka hleděl na chrámový provoz se značným odstupem a všímal si spíše detailů, například nepatrné oběti chudé vdovy (<EM>Lk 21,2</EM>). Jenže právě tyto všemi přehlížené detaily usvědčovaly chrám ze začátku konce. Ježíš pravil, že chrám bude zničen, nezůstane z něj „kámen na kameni“ (<EM>Lk 21,6</EM>). Bůh si zřejmě usmyslil, že mu lidmi přidělený byt nevyhovuje. Oba případy – ochlazení eschatologického očekávání a naopak jeho vyburcování – mají jedno společné. Odstup od momentální situace, která je hodnocena z pohledu věčnosti. Jenže jednou tato věčnost volá skrze Pavla k normální práci a jednou zase upozorňuje skrze Ježíše na nevyhnutelný konec jedné epochy. Není snadné tuto perspektivu nějak předvídat či simulovat. Nikdo z nás neví, zda mají pravdu staromilci očekávající s dychtivostí šedin záhubu hříšníků, nebo zda mají pravdu ti normální věřící unavení chaotickými prohlášeními svých pomazaných hlav, a tudíž v klidu pracující jako kdyby zmatení hierarchové nikdy neexistovali. Asi existují, ale rozhodně nepracují stylem Pavla a ostatních. Možná by zjistili, že svět viděný ranním nástupem do práce vypadá jinak než mlhavý fenomén viděný z oken biskupské konzistoře. Ale komu čest tomu čest a pastýřovi trúba. Třeba i oni mají někdy pravdu, protože to nelze vyloučit. Problém není v postavení, ale v pohledu na svět a na dějiny: pokud člověk dokáže vidět nepatrné příznaky jako znamení toho, co jednou přijde, pak dokázal správně interpretovat chod budoucnosti. Není to nic výjimečného, dobří manažeři za to berou milióny. Jenže ti právě výjimeční jsou, díky této schopnosti. U nás za to &#8722; či na to &#8722; berou od státu milióny i ti špatní, ale kdo by jim to vyčítal, zvláště když sedí v té barokní konzistoři. </P>