Než začnu s další historkou, která se mi stala před několika dny, připomeňme si celkovou strategii nesoucí toto zamyšlení o spiritualitě. Zatím jsme na začátku celého spirituálního podniku, protože si mapujeme duchovno stylem "jako by Bůh nebyl". Pomocí tří nepřátel duchovního života (nevěra, nuda a smrt) se pokoušíme orámovat oblast, kde bychom se eventuelně mohli snadněji setkat s Bohem nebo s Někým podobným, koho za Boha pokládáme. A hele, ukazuje se další minové pole! Ale proč do něho hned lézt. Zatím jsme si nevykolíkovali základní plac, kde budeme duchovní fotbal hrát. Navíc je zřejmé, ne všechno, co se třpytí, je čisté zlato. Například rozbor ne(do)věry se ukázal užitečným proto, že oddělil nábožného Boha-agenta od zajímavější figury Boha-osobnosti. Takže nevěra je vlastně dobrá věc. Chronická nuda se pro změnu ukázala být mimořádně dobrým zkušebním kamenem vytrvalosti vztahu, protože nemilosrdně prověřila rozpálené nadšení prvotní zamilovanosti v čase kairos. Stejně tak i smrt představuje zajímavý fenomén na hranici mezi duchem a duší.
/n/n
A nyní konečně slíbenou story. Před několika dny jsem jel v autě s jedním lékařem. Ten se mi svěřil, že mu nějak nejde od srdce jedna věc. Má vysvětlit v průměru dvěma lidem týdně, že tak jako tak zemřou. Buď je v jejich konkrétním případě lékařská věda naprosto bezmocná nebo na léčení jednoho nemocného nejsou k dispozici milióny. Ale to je totéž v bledě modrém. Sám je věřící, ale drtivá většina jeho pacientů nikoliv. Navíc smutně poznamenal, že i u té jedné věřící se dost spletl, protože si myslel, že je s vyhlídkou smrti smířena z hlediska své víry v posmrtný život, což dotyčná rozhodně nebyla. Teoreticky na věčnost věřila, ale vlastní konec nebyla ochotna akceptovat. Přemýšlivý pan doktor má problém. Alibisticky lidem nabízí stéblo v útěšné větě: "Budeme to konzervovat." I rakovinotvorní pacienti chtějí žít věčně jako ty a já. Proto pilně spolupracují při konzervaci, načež donesou své zhuntované tělo na okraj hrobu. Konzervační úsilí jim útěšně vyplňuje čas, dokud nezemřou. Zkroušený doktor si kladl sérii chmurných otázek. Neměl bych jim místo zbožné lži raději nabídnout nějakou pravdu, třeba nějakou absolutní perspektivu? Stejně musí zemřít, tak proč si něco nalhávat pro těch pár měsíců? A proč já u toho lhaní musím asistovat? A jak jim mám nějakou vyšší pravdu sdělit, když na to dnes nikdo neslyší? Kněze by tak jako tak odmítli. Stejně by nevěděli, o čem se s ním mají bavit.
/n/n
Z hlediska fenomenologického zamyšlení o duchovním životě se dostáváme k tématu "hraniční situace", kterou podrobně rozebral psycholog a filosof <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/filosofie/filosofove/jaspers.html">Karl Jaspers</a>. Pro víru je toto téma navýsost důležité, z jednoduchého důvodu. Přicházející smrt staví před každého zcela adresnou otázku, jestli to, co dělá v normálním každodenním životě, má doopravdy smysl vzhledem k neúprosně přicházející smrti. Protože jednou skončí <em>celý</em> můj život, pak je vzhledem ke smrti i <em>celý</em> můj život postaven před nepříjemnou zkoušku smysluplnosti. O mezních situacích života jsem psal při rozboru víry v učebnicích náboženství (<a href="http://umlaufoviny.com/kniha/indexKniha.php?s_id=2&o_id=2&k_id=1&t_id=2&z_id=&citace_z=&FormAkce=sesitB&FormName=Prvni">sešit B, oddíl II, kap. 2.1</a>), proto se nebudu zbytečně opakovat. Zkušenost citovaného pana doktora však ukazuje, že většina lidí nehodlá přemýšlet o absolutním smyslu života. Nehodlají integrovat do života i nevyhnutelnou smrt, protože se tváří jakoby nikdy neměla přijít. A to je téma navýsost duchovní. Jeho základní rysy jsem popsal hned na začátku, v <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=199">existenci Stalkera</a>.
/n/n
Jednou jsem zadal studentům na gymnáziu slohovou práci s následujícím tématem: Jdete na běžné vyšetření krve. Oznámí vám, že máte leukémii v nevyléčitelném stádiu. Zbývá vám půl roku života. Jak s touto situací naložíte? Eseje byly docela zajímavé. Většina mladé inteligence na biskupském gymnáziu se před smrtí potřebovala pořádně opít, pokud možno do bezvědomí a to v rozsahu zhruba dva týdny. Pak realisticky uznali(y), že táhnout to dál stejně nemá smysl, protože po takové opici strašně bolí hlava a také dojdou peníze. Jó, kdybych měl(a) umřít zhruba za těch čtrnáct dní, tak by to bylo ideální... V dalším odstavci byli nuceni promýšlet existenci ve střízlivém stavu. Je zajímavé, že většina z nich se chtěla usmířit s rodiči (ta puberta...) a také se sourozenci či s kamarády. Prostě a jednoduše: nechám po sobě čistý stůl, aby mi nikdo nenadával nad hrobem.
/n/n
Předběžný závěr z hraniční situace smrti ukazuje následující věc: tonoucí se stébla chytá. To jest, naše ničím nepodložená víra ve věčné trvání každodenního života je tak silná, že většinou není schopna probudit ani zásadní zamyšlení, například o smrti či o nesmrtelnosti. Maximálně se dospěje k tomu, že se urovnají vztahy, rozdělí majetek, spolknou poslední prášky. Jistě, není to málo a dokonce můžeme podobnou snahu "umřít důstojně a v klidu" označit za heroický postoj podobný <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/publikace/publikace/Eseje/psychagogie.html">stoickému vyhlížení smrti</a>. Nazvěme cvičně všechny tyto snahy jako "strategie nesmrtelnosti", protože tento pojem <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=212">již známe</a> z obecného úvodu. Tehdy jsme hledali nějaká předběžná měřítka o tom, co je vůbec duchovní život. Nyní se stala strategie duchovního života aktuální i jinak, protože se dostala do vztahu "Já-Ty", který nese doopravdy duchovní náboj. A navíc má být trvale udržitelná. Rozhodněme v příštím kole, která z těchto strategií stojí za úvahu z hlediska smysluplného duchovního života vzhledem k hraniční situaci smrti.
/n/n