Začneme suchým výčtem Ministerstva obrany, které se týká válečných hrobů na území ČR. Zákon č.122/2004 Sb. definuje válečný hrob jako "místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Válečným hrobem je i pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a jejich oběti." Citovaný web MO ČR pokračuje následující statistikou:

Ke dni 6. 11. 2014 je na území České republiky evidováno celkem 34 185 válečných hrobů. Z tohoto počtu je 21 231 jednotlivých nebo hromadných válečných hrobů, ve kterých jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války a 12 954 pietních míst, které připomínají válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Uvedená čísla nejsou konečná. Evidence válečných hrobů je trvale zpřesňována a doplňována o nově zjištěné informace.

Takže máme zákon na to, abychom udržovali na živu historickou paměť národa. Proto nelze lhát o paměti virtuální, kterou dělají politikové a média na tu či onu mocenskou objednávku. Jako bývalý politický vězeň za Husáka také nerad vidím všechny lži, které o protikomunistickém odboji trousí lidé, kteří za Husáka rýžovali a lhali stejně bezohledně jako dnes. A z tohoto prostého důvodu stejně slepě slouží komukoliv, kdo je platí, jako to dělali i tehdy.

A nyní k věcnému důvodu, proč prezident Zeman musí dne 9. května reprezentovat všechny občany ČR na Rudém náměstí při oslavě Dne vítězství nad hitlerovským Německem, sedmdesát let po konci druhé světové války. Dejme slovo historikům z Vojenského ústavu.

Koncem roku 1944 osvobodila sovětská vojska po těžkých bojích východní část Československé republiky. Odpor nacistů však neustával. Operacemi na území ČSR byla pověřena tři vojenská uskupení (fronty), kterým veleli maršálové Koněv a Malinovskij a generál Rybalko. Tato uskupení uskutečnila od září 1944 do května 1945 celkem šest vojenských operací. Nejvýznamnější byly bratislavsko-brněnská, ostravská a pražská operace. Při osvobozování ČSR celkem padlo na 144.000 sovětských vojáků.
Dne 18. dubna 1945 překročily bývalé západní hranice Československa jednotky americké 3. armády pod velením generála George Smithe Pattona. Ačkoliv byl Patton připraven postupovat směrem na Prahu, nemohl tuto operaci uskutečnit. Po jednání se sovětskou stranou, která si osvobození hlavního města nárokovala, byl nucen zaujmout postavení na předem dohodnuté linii, kterou tvořily města Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Američané tuto dohodu přísně dodržovali. Sověti jim totiž slíbili, že po kapitulaci Německa na oplátku vstoupí po boku USA do války s Japonskem.

Proto není zcela pravdivá věta na Wikipedii: "Z politických důvodů však sovětské vedení další postup Američanů do nitra Čech zakázalo." Američané do 10. května obsadili zbytek území, která byla situována uvnitř dohodnuté demarkační linie. Podle citovaného článku ve Wikipedii "při osvobozování českého území padlo 116 Američanů, dalších 406 bylo raněných." Americké i sovětské jednotky opustily Československo do listopadu 1945.

Nyní žijeme ve zvláštním čase, kdy korporátní ideologie jednoho procenta začíná tolerovat skutečný neofašismus v různých částech Evropy, včetně teroru, lokálních válek a nacionalistické propagandy podané jako neoficiální "Drang nach Osten". Tuto děsivou a totalitní etapu evropské historie v dobrém i ve zlém shrnuje datum "9. květen 1945". Jistěže jsou i jiná data, jako třeba "21. srpen 1968". Ale i v tomto případě platí výše uvedená věta, že Československo sovětské vojenské jednotky opustily. Dokonce zanikl i původní vojenský pakt Varšavské smlouvy, kterého jsme byli součástí. Ten druhý pakt naopak existuje, a má se čile k světu. Kvůli oněm 144 000 sovětským vojákům, jejichž hroby pietně a úctou udržujeme podle platného zákona na našem území, má náš prezident morální a politickou povinnost být dne 9. května 2015 na Rudém náměstí. Musí tam být mimo jiné i proto, že po 70 letech opět přichází do módy nové formy nacionálního fašismu a jejich fanatičtí vyznavači opět začali v Evropě vraždit nevinné oběti, včetně žen a dětí. A jistěže má prezident ČR podobnou povinnost i k oněm 116 padlým americkým vojákům, o tom není pochyb.