Čestný předseda ODS a nadstranický president republiky šel manifestovat <A href="http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=339960">svou věrnost </A>Jedné partaji na Staroměstské náměstí, aby podpořil její kandidáty do Senátu. Šéf státní, a tudíž zcela nepolitické instituce eufemisticky zvané „Ústav na ochranu hospodářské soutěže“ nám už dopředu říká, že bude zcela stranicky a zaujatě projednávat každou blbost týkající se nemocničních poplatků, protože chce být naprosto spravedlivý k oné Jedné partaji, která mu pomohla do vedoucího křesla. Vtipný pán ovšem musel dodat na vysvětlenou, že „ÚOHS zatím žádnou žádost o pomoc při posuzování nového systému neobdržel.“ Asi je Martin Pecina nečestným členem Jediné partaje, stejně jako Hradní pán jejím členem čestným. Stejně tak po debaklu krajských hejtmanů odvolených důchodci za rozkradení nemocnic a zbytku majetku, mají modré deníky typu Lidovek a Mladé fronty ohromné problémy, jak vysvětlit pokles manipulační schopnosti na obyvatelstvo. Kdo jim teď bude sypat peníze, když se ukazuje, že lidi i po mediální masáži „expertů“ všeho druhu pořád ještě myslí vlastní hlavou? Demokraté lidem věří, proto <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=486">chtějí referendum</A>, v němž by si občané hlavní věci rozhodovali přímo. A pokud se podíváte na diskuzi pod zmíněným článkem, uvidíte klasický problém všech, kteří normálním voličům nevěří. Prý jsou ti Nováci moc prostí na to, aby si sami vládli. Ale mohou, odpovídají přesvědčení demokraté. Ale i přesto &#8722; nebo právě proto &#8722; potřebují mediální pomoc šitou na jejich míru. Internet.<BR><BR>Již asi rok tvrdím, že po zkorumpování velkých médií velkými penězi zbývá českému voliči jedná cesta k politicky věrohodným informacím, totiž nezávislé internetové deníky. Nyní si klikněte na <A href="http://www.blisty.cz/2008/10/22/art43384.html">Britské listy</A>, kde uvidíte typický příklad. Majitel pivovaru Bernard má pochopitelně obšlápnuté ve svém volebním obvodu kde co. A kdyby ne, pak by byl opravdu špatný podnikatel typu Jedné partaje, za níž pochopitelně kandiduje (jako nezávislý). Jistěže nějaký Pelhřimovský deník, potažmo Passauer Press nebo komu patří 90% regionálního tisku u nás, nebude psát tři dny před rozhodujícími senátními volbami nic nelichotivého o této zdejší ctihodnosti. I kdyby bylo stokrát pravda, že jde o morálně problematického pána. Protože mu však internetové noviny nepatří (jsou Občanským sdružením), a my si je na jedno kliknutí otevřeme, pak vzniká nová situace ve veřejném prostoru. Nevím, zda jsou Britské listy nezávislé nebo ne. Zato vím, že náš web nezávislý je, protože závisí pouze na lidech, kteří do něj zadarmo píší. A Britské listy si o sobě myslí totéž, ale nejsou si jistí, jak je to s nezávislostí umlaufovin. Jistěže potřebujeme peníze na zaplacení pronájmu domény, náklady na provoz, programování atd. Zatím se dárci našli, proto existujeme. Ale zajištění nezávislé budoucnosti je pouze jediné, a to občanské sdružení.<BR><BR>Občané Jižní Koreje už dávno vědí, kdo u nich rozhoduje volby: studenti a internet. Ten je zapojen málem do každé domácnosti, a to na vládní útraty. Průlomem do politiky se stala kampaň za prezidenta jménem Kim Dae-jung. Byl disidentem a opozičním politikem proti loutkové vojenské vládě. Korejská tajná služba (řízená CIA) jej unesla 8. září 1973 z tokijského hotelu a chtěla <A href="http://en.wikipedia.org/wiki/Kidnapping_of_Kim_Dae-jung">utopit v moři </A>cestou do Koreje. Už visel za nohy nad hladinou, čekalo se na poslední telefonát shora. Ale nakonec byl dopraven domů, snad i na zásah tehdejšího amerického velvyslance. Nobelovu cenu míru dostal v roce 2000, presidentem se stal v letech 1998-2003. Kampaň rozhodly internetové stránky dělané zadarmo studenty, nikoliv média kontrolovaná tehdejší proamerickou vládou a (vražednými) zpravodajskými službami. Každý Korejec ví, proč byl zvolen tento disident korejským prezidentem (a šéfem zpravodajských služeb). A média to ví také. Jinou budoucnost, jak prosadit slušné lidi do politiky, u nás nevidím.<BR><BR>Jistěže lze namítnout, že weby typu umlaufovin nebo Britských listů nelze veřejně kontrolovat. Nejde to, protože chceme být nezávislí, nikoliv předmětem vydírání a manipulace. Proto si píšeme, co se nám líbí, a neseme za to veřejnou odpovědnost. Ale lidé se musí naučit, že veřejný prostor ve své podstatě znamená přesně totéž: neredukovatelnou pluralitu názorů, kde se každý musí spolehnout na vlastní úsudek a na vlastní orientaci. Jistěže mají nezávislé weby vyhraněný názor na politiku. Ale to přece stačí zajít do první hospody, kde se o politicích vede řeč. Navíc v politice žádná objektivita neexistuje, jen více či méně založené obecné zájmy: od zcela privátních až po zcela ušlechtilé. V podstatě jde o jediné: nasadit proti zlodějnám a zneužívání politického prostoru ty nejlepší lidi, kteří jsou momentálně k dispozici. Tak jako to bylo v Jižní Koreji při prezidentských volbách v roce 1998. Ale s tímto problémem se potýkala už řecká demokracie za Perikla před více než dvěma tisíci lety. Veřejný prostor není z podstaty věci nijak chráněn před zneužíváním. Je otevřený, zranitelný, a přesto neuvěřitelně silný. To již ukázalo (a snad i v sobotu ukáže) první kolo letošních krajských voleb. <BR><BR>