Již delší dobu sleduji v komentářích citlivou oblast amerického boje proti teroru. Proti poměrům v <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=151">gulagu na Guantanámu</a> se již po vzoru Umlaufovin postavily prakticky všechny humanitární organizace, včetně <EM>Amnesty International </EM>(před námi), a americké organizace <EM>Human Rights Watch</EM> (až po nás, ale zato vehementněji). Je chvályhodné, že americký senát schválil drtivou většinou hlasů (90-9) opatření, které navzdory nesouhlasu prezidenta Bushe zakazuje armádě a CIA „kruté, nehumánní nebo lidsky degradující zacházení“ s kýmkoliv internovaným buď v americké věznici, nebo i mimo území USA. Předkladatel tohoto zákona, republikánský poslanec McCain, byl válečným zajatcem Vietcongu, takže ví, o čem mluví. Ale tehdy se na Ženevskou konvenci věřilo a novináři byli přímo v první linii. Jen tak totiž mohl prasknout průšvih vietnamských Lidic neboli vyvraždění obyvatel ve vesnici My-lai. Připomeňme, že mladý Bush měl v této době značné problémy s alkoholem a válce se díky bohatému papínkovi šikovně vyhnul. Proto má právo vidět právo na mučení jinak než vězněný McCain. A připomeňme také, že novináři za války v Iráku do první linie nesměli, i když tam chtěli jít na vlastní riziko. Omezení styku novinářů s bojovými jednotkami v okupovaném Iráku způsobilo, že mučení zajatců trvalo tak dlouhou dobu bez povšimnutí.<BR><BR>Samozřejmě CIA není hloupá a obchází zákaz tím, že zajatce posílá na mučení do zemí jako Kirgizie, Azerbajdžán nebo snad i do Sýrie, i když její režim vehementně kritizuje. Ale v nouzi pes i mouchy lapá a ve zlých časech jako dnešní je každý mučitel dobrý - pardon, každý strategický spojenec v boji proti terorismu. A jsme u jádra pudla, tedy u transatlantického zlomu, jak se nazývá postupný rozchod Evropy a Ameriky v otázkách lidských svobod a práv. Nedávno unesla CIA z Itálie jednoho islámského aktivistu podezřelého z terorismu. Italská prokuratura připravuje oficiální obvinění asi 22 agentů CIA, kteří se na únosu podíleli. CIA porušila suverenitu státu a dělá si z Evropy banánovou republiku. Přitom je Berlusconiho Itálie jedním z mála spojenců, které bojechtiví Američané v Evropě a ve světě ještě mají. Tím nemíním normální Italy, kteří jsou kolem 60-70 % proti válce v Iráku, jen jejich izolovaného vůdce. To znamená, že se prohlubuje nedůvěra USA ve schopnost policejního a justičního aparátu demokratické Evropy. Pak jsme ale ve scénáři arabsko-izraelského konfliktu, kde se politické spory vyřizují buď podomácku vyrobenými bombami, nebo raketami střílenými z vrtulníků. Ani jedna strana nedůvěřuje normálním mechanismům jurisdikčním či policejním strany druhé. Pokud to USA a Evropa dopracovaly po vyhrané studené válce na podobně barbarskou úroveň jednání, rozlučme se s veškerými iluzemi o pokroku v dějinách. Ale na ten stejně nevěřím.<BR><BR>Tečka za celý případ hodnot a vztahů k „válce“ (!) proti terorismu přišla z Evropského parlamentu. Pokud by některá členská země Evropské unie měla na svém území tajná zařízení CIA, ve kterých by byli drženi lidé bez obvinění, bez soudu a tím i bez základních lidských práv, dopustila by se <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/EU_CIA.mht">hrubého porušení smlouvy o EU</A>. To prosím prohlásil před poslanci Evropského parlamentu místopředseda Evropské komise Franco Frattini. Sice jasně řekl, že vinou nepřijetí ústavy nemá EU žádnou možnost kontrolovat, zda některé země Rady Evropy – včetně Rumunska a Polska – tajné věznice USA na svém území nemají. Ale pokud mají a přijde se na to, pak riskují zásadní sankce za barbarství, které není slučitelné s evropským pojetím lidských práv. Debata Evropského parlamentu k této věci není náhodná. Evropští Zelení se totiž pustili do Evropské komise: Jak to, že neprošetřuje obvinění, která 2. listopadu vznesly americké noviny <EM>Washington Post </EM>na adresu Polska a Rumunska? Orgány EU mají čísla letových linek tajných letadel, která v Evropě (a také na Ruzyni) přistála a tankovala. Navíc existují záznamy rakouských radarových stanic, které tyto lety monitorovaly. Rakousko není v NATO, kde je na podobné informace uvaleno přísné embargo. Pochopitelně, jak jinak by mohlo probíhat ono nepochopitelné – nepochopitelné přinejmenším z hlediska příštích generací. Alespoň v to doufám, jinak skončíme v opravdové válce všech proti všem.<BR><BR>Závěrem: transatlantická trhlina v chápání lidských práv a základních morálních hodnot vázaných na systém liberální demokracie se trvale prohlubuje. O tom jasně svědčí komentovaná interpelace v Evropském parlamentu. Indicií je více: připravované opičí procesy o Darwinovi, černobílé vidění světa amerických náboženských fundamentalistů a celková neschopnost USA vzít vážně kolektivní podstatu planety. Za Albrightové to bylo jinak, o čemž výmluvně svědčí její nedávno vydané paměti a společně vyhraná válka v Jugoslávii pod vedením USA s rozhádanou Evropou za zády. Ale "Majdalénka", jak ji privátně nazýval za komunismu spoluvězeň a hlídač v Metrostavu jménem Jiří Dienstbier, je Evropanka z nejlepšího politického chovu. Její tatínek, profesor Josef Korbel, navíc nadchl pro politiku jinou dámu jménem Condoleezza Rice. Její první studentská práce byla o komunizaci československé armády po roce 1948. Nemyslím si, že je driftování obou kontinentů opačným směrem nějaký fatální jev. Otevřené myšlení a svoboda jednat popírají geologickou logiku neúprosně se sunoucích kontinentálních bloků. Snad přijde nová administrativa podobná zesnulému prezidentu Jimmy Carterovi, která se za svobodu a demokracii bude brát méně hloupým a méně násilným způsobem. Jako Evropan mám z aktuálního debaklu americké demokracie alespoň jednu malou útěchu. Američané ve vlastním průzkumu konstatují, že model demokracie ve stylu USA je dnes stále méně populární mezi rozvojovými zeměmi. Koneckonců se o tom Bush přesvědčil osobně, při nedávné návštěvě latinsko-amerického fóra v Argentině. U rozvojových zemí má naopak silnou oblibu evropský kontinentální model, který dbá nejen na politická, ale také na sociální práva jednotlivce. Tolik překvapivý závěr z novin <EM>Financial Times</EM>, listu velkého vlivu a velkých peněz.<BR><BR>