Byl to test sytému? Co odhalil výpadek energie v Česku
Česká energetická soustava je napojená na celoevropskou síť ENTSO-E. Sdílení výkonu mezi zeměmi přináší výhody – ale i rizika. Pokud chybí výkon v Německu, dotuje se z Polska. Když je přetlak slunce ve Španělsku, kompenzuje se jinde. Ale právě tato propojenost dělá systém křehkým. Malý výpadek může způsobit dominový efekt. A čím víc je energie decentralizovaná, tím víc je těžší řídit rytmus celé sítě. Stačí jeden pokles pod frekvenci 50 Hz – a automatické ochrany začnou síť rozpojovat. Bez člověka. Bez zpoždění. Jen fyzika a software. Blackout z 4. července nevyvolaly soláry ani větrné turbíny. Ale právě jejich rostoucí dominance v síti celý problém zviditelňuje. Na rozdíl od klasických elektráren nevytvářejí setrvačnost. Neudržují rytmus. Reagují pomalu. Výpadek přenosového vedení je pak v síti bez rezerv a stabilizátorů výrazně dramatičtější. Evropská unie tlačí na transformaci energetiky – správně. Ale zároveň nevytváří realistickou infrastrukturu pro zvládání nestabilit. Síť je čím dál decentralizovanější – ale ne inteligentnější. Bez masivních bateriových úložišť, bez systému ostrovních provozů, bez fyzických rezerv se celý „Green Deal“ stává papírovou iluzí.