Úvodní motto dnešního komentáře pochází z článku Edwarda Luceho pro Financial Times dne 31.12.2012, který je přístupný pro registrované. Ekonomická terminologie přestala být šedivou vědou a prožívá psychologický remake: finanční trhy mají tu či onu náladu, existuje záchranný deštník a fiskální útes, který může být příčinou, že půjdou ke dnu ekonomiky celého světa...


Jaké drama na konci roku 2012. Prezidentovi Obamovi se podařil malý kosmetický zákrok, nic víc. Jako by 62 biliónů mohlo vyřešit problém astronomické zadluženosti USA, viz graf ukazující poměr USA deficitu a výběru daní.


Kdo disponuje základními znalostmi z matematiky, ten ví, že růst úroků z dluhu je exponenciální, a ani vyšší výběr daní stále rychle rostoucí zadlužování nezastaví. Renomovaná skupina Boston Consulting (BCG) analyzuje současný finanční systém a nazývá ho sněhovou koulí, která se dál nabaluje, pumpují se další peníze do systému, aby se uspokojily požadavky věřitelů, aniž by se co v ekonomice pohnulo. Tentokrát ale Boston Consulting Group zpracoval důkladnou studii a obvinil politiky a centrální bankéře, že problém jenom odsouvají a tím celou situaci zhoršují. Jsou to politici a bankéři, kteří nemají odvahu říct, že nahromaděné dluhy není možné už nikdy splatit.

Podívejte se na vývoj hospodářského růstu v západním světě. Na níže uvedeném grafu ze studie BCG je vidět, jak padá výkon na hlavu z roku na rok, a kam se bude vývoj dál ubírat, pokud se systém nezmění.



Jednání kolem záchrany amerického rozpočtu nepřineslo tedy nic, jenom zvýšení amerických vládních výdajů, souvisejících s několika lety prezidenta na Hawai a zpět. Podle zahraničních zdrojů přišla přerušená dovolená amerického prezidenta daňové poplatníky na 7 miliónů dolarů. Výsledek oslavované dohody Obamy s republikány, které vedl Joe Biden, nepřinesl nic, než posunutí problému o 2 měsíce.

Američané nemají žádný skutečný plán, jak dostat gigantický deficit pod kontrolu. Kritikům vadí hlavně fakt, že zvýšení daní nedoprovází žádný plán úspor. Zlé jazyky tvrdí, že to, co bylo přijato na Silvestra, mohlo být přijato jen proto, že všichni v Americe byli opilí.

Andrey Laperriere z International Strategy and Investment si myslí, že navzdory silvestrovské dohodě lze sázet v roce 2013 na státní bankrot a sází 1:4 na tuto variantu. Proto použily Financial Times toto hodnocení a sarkasticky použily v úvodu komentáře k jednání o rozpočtu USA pro rok 2013 "Happy New Cliff" (Šťastný Nový Útes). Přistoupí-li nyní republikáni byť jen na mírné zvýšení daní, bude Barack Obama vystaven z jejich strany o to větším tlakům na úspory. To ovšem povede k prohloubení recese, protože v posledních letech se USA držely nad vodou jenom díky zvyšování státních výdajů (a skokovému nárůstu dluhu) ve prospěch amerického průmyslu, který je tažen ovšem průmyslem zbrojařským. Bude-li Obama přinucen šetřit, nebude už moci dál maskovat katastrofální stav amerického hospodářství. Obama je hodnocen jako "bytost z jiného světa" a je mu vyčítáno, že nevede, ale posílá své podřízené, aby problém vyřešili. A republikáni jsou zase tak rozhádaní, že si nikdo netroufne předvídat, jak se budou za stávající situace chovat.

Ben Bernanke, šéf amerického FEDu, však pro tento případ oznámil, že "FED trochu pomůže". Rozjede znovu rotačky. Prozatím se každé zvýšení stropu zadlužení, kterých bylo od roku 1918 asi 90, minulo účinkem. Na příkladu Řecka vidíme, že bankrot je možno politickými zásahy popírat téměř do nekonečna. Ale ekonomika popírá zbožná přání některých politiků: recese povede k následné deflaci, které se později přemění v pořádnou inflaci.

Podobně jako v Evropské unii, chybí prý v USA vůdčí osobnosti. Německu se pořád připomíná, že prohrálo II. světovou válku a že tudíž není žádoucí, aby šéfovalo Evropě. Viz obsazení důležitých funkcí v Evropské centrální bance jižany (a Goldmany), včetně prosazování jejich názorů na úlohu ECB, která jde cestou FEDu. Poučeni dějinami 20. století víme, co obvykle následovalo po podobných selháních politických a ekonomických elit. Ale běhá z toho mráz po zádech. Připomeňme si základní poučku válečného hospodářství: během války žádný strop zadlužení neexistuje.

Měnová reforma v USA by zase znamenala, že by na buben přišli nejen občané USA, ale postihne i všechny státy světa, které drží ve svých devizových rezervách dolary. Ty uvěřily v trvalou nadřazenost této měny všem měnám světa a v sílu ekonomiky, která nyní ztrácí dech a světové prvenství.

Dobrovolné odpuštění dluhů ve světovém měřítku a reformu stávajícího finančního systému si lze jen těžko představit.

BCG skupina připravila ve své studii 10 návrhů, jak problém celosvětového zadlužení řešit. Především je nutné si přiznat, že tyto dluhy nelze splatit a řada států bude muset vyhlásit bankrot. Krátkodobě to bude sice bolet, ale pak bude nutno přijmout na úrovni států různá stabilizační opatření, jako změna sociálních systémů a snížení státních výdajů. Chybou celé studie je, že právě tato opatření požaduje od těch, kteří současnou situaci zavinili. Že by mohly nastoupit jiné alternativy, jaksi nepřipouští.

Síly se přeskupily. Svět se změnil od roku 1913, kdy vznikl americký FED. Letos je 100. výročí této zajímavé bankovní události. Tvorba peněz jako statku, který měl původně plnit úlohu směnného prostředku pro zjednodušení a urychlení transakcí v hospodářství, se dostala do rukou soukromých bank. Byl nastolen tzv. "frakční systém" financí produkovaných z ničeho. Výročí je dobrá příležitost k široké společenské diskusi, jak tento systém změnit.

Moc těch, kteří tvorbu peněz dnes ovlivňují, ohrožuje dnes život většiny populace na této planetě.

Zdroje: Financial Times ze dne 31.12.2012, Deutsche Wirtschaftsnachrichten 27.12.2012