V Itálii není právě veselo. Beppe Grillo alias Cvrček sbírá podpisy pro vyvolání referenda o setrvání Itálie v EU. V komunálních volbách neuspěl. Voliči nechtějí totiž pochopit, že utvořit vládní koalici s korupčníky by bylo pro Grilla popřením všeho, za co bojuje. Pro lidi čestného charakteru je tato doba oddělováním zrna od plev. Grillini byli v komunálních volbách potrestáni, nicméně dodrželi své předvolební sliby a vrátili do státního rozpočtu 42 milionů euro.

Další peníze musí uvolnit zvolení poslanci ze svých poslaneckých platů na podporu nezaměstnaných a mikrokreditů pro malé podnikatele, kterým by se zhroutilo živobytí. Systémově relevantní banky tu nejsou pro to, aby podporovaly malé a střední firmy, které jsou z hlediska italské zaměstnanosti klíčové, nýbrž jsou tu pro to, aby financovaly jiné ptáky – supy na mršinách hroutícího se finančního Babylónu.

Co dělají Monti a Berlusconi? V italském parlamentu je bylo vidět jen tehdy, když bylo potřeba hlasovat o důvěře vládnímu slepenci pod vedením eurokrata Letty. Jak píše italské l´Espresso, proč tedy vůbec kandidovali, když svou trvalou nepřítomností, kdy oba mají 94% neúčast na zasedáních, urážejí voliče a berou tučný poslanecký plat?

Ve společnosti to však vře. Přestože Eurostat uvádí oficiální nezaměstnanost v Itálii přes 12 %, reálně se jedná o nezaměstnanost minimálně 20 %. Každý druhý mladý člověk je bez práce. Mnoho lidí už vzdalo další pokusy práci hledat. Ti nejsou v žádné evidenci. Italská televize vysílá každý podvečer pořad, který se věnuje problému nezaměstnanosti a hledá podporu pro nejvíce zasažené občany. Ale nejenom to, snaží se povzbuzovat ty, kteří se vzepřeli a začali se spojovat, organizovat vzájemnou pomoc a hledat cesty, jak i za této katastrofy neztratit svou lidskou důstojnost.

Na níže uvedeném videu televize RAI 2 je reportáž o nezaměstnaných, kteří se rozhodli vybudovat podnik na recyklaci odpadu a obsadili ilegálně zavřenou továrnu. Lidé, kteří v této továrně pracovali, ztratili práci. Továrna vyráběla díly pro automobilový průmysl a musela v krizi skončit. Nezaměstnaní neměli šanci sehnat práci, a tak založili družstvo Ri–Maflow na recyklaci počítačů a elektronického zboží.


V prostorách zavřené továrny se skladuje elektronika, která dosloužila. Majitel továrny, ctihodná banka Uni–Credito, dělá zatím, že nic nevidí. Místní úřady aktivitu družstva rovněž tolerují, žádné policejní akce proti obsazení továrny organizovány nejsou. Mluvčí družstva Gigi Malabarba v dokumentu RAI vzkazuje:

Udělali z nás lidský odpad. Ty, kteří mají být na okraji společnosti. Tak jsem se rozhodli, že se sami recyklujeme jako lidé a přitom recyklujeme k novému životu také tyto věci. Ne každý si může dovolit kupovat na začátku drahé vybavení.


Družstvo Ri-Maflow organizuje semináře a nabízí odbornou literaturu, aby se lidé mohli vzdělávat v oboru. Odpadové hospodářství je v Itálii totiž pořád ještě v plenkách a jedná se, zejména na jihu, o jeden velký problém. Cílem družstva je vytvořit v příštích letech 300 pracovních míst.