Část nikým neplacené redakce e-republiky jede na dovolenou nebo už si ji užívá, zbytek aktivistů bude možná psát. Rozhodli jsme se udělat jedno číslo čtení na léto. Snad nabídneme něco jiného, než porci smutných zpráv ve světě, který podléhá rychlé devastaci za nečinného přihlížení pasivních občanů. Prostě je to stejné jako situace kolem našeho webu. Ale pokud dojde ke špatnému konci, pár lidí musí pro další generaci říci, že oni se snažili a mají čisté svědomí, protože o všem důležitém tehdy psali a informovali. A tak to bylo, a snad i bude. A nyní k zajímavé četbě, která jde stejným směrem.

Jean Bricmont: Humanitarian Imperialism: Using Human Rights to Sell War


Kniha nás zaujala proto, že je na české poměry nevídaná. Jean Bricmont totiž není ani politolog, ani investigativní novinář, ale profesor teoretické fyziky na univerzitě v belgické Lovani. Je autorem jiné známé knihy o postmoderních nesmyslech a kecech kolem moderní vědy (Fashionable Nonsense: Postmodern Intellectuals’ Abuse of Science), kterou naspal s jiným známým fyzikem a matematikem, Alanem Sokalem. Pan profesor-teoretik by měl po příkladu českých intelektuálních syslů sedět v kabinetu a produkovat body pro akademické hodnocení. Místo toho ukázal zajímavou věc.


USA a nyní i EU po konci studené války začaly systematicky zneužívat agendu lidských práv pro vedení různých regionálních válek. Klikněte si na heslo "dirty wars" nebo "válka čtvrtého typu" a dostanete aktuální potvrzení tohoto trendu. Co je důležité v této nectné agendě nového imperialismu? Pan profesor ukázal rozborem válek vedených USA a EU za posledních 40 let, že kritéria výběru zemí a záminek pro intervenci byly naprosto nahodilé a mimo skutečnou agendu lidských práv. Příkladem byla vylhaná invaze do Iráku, kde nyní celý svět pozoruje výsledek boje proti teroru. Vznikl islámský chalífát pod vedením teroristické organizace ISIL, kterou ovšem USA pilně podporují v sousední Sýrii (Fakta o Sýrii a Iráku XXIII. aneb Politická paranoia Západu). Další důležitá část knihy se zabývá rolí hloupých, líných a nakonec i vládami a oligarchy koupených a uplacených novinářů. Nyní to vidíme na českém zpravodajství o Ukrajině, předtím totéž v Iráku a v Afghánistánu. Pan profesor připomíná, že model propagandy je stále stejný. Vytvoří se figura "nového Hitlera" (nyní je to Putin), na něhož se nalepí všechno zlo světa a tento obětní beránek se vyžene do mediální pouště, aby byl slavnostně obětován. A mezitím se v rozpoutané válce svrhnou vlády, obsadí území a seberou suroviny. V průměru to funguje u neinformovaných lidí stejně dobře jako za nacistického Goebbelse. A to je věc, která tohoto teoretického fyzika pěkně štve.

Hannes Grassegger: Das Kapital bin ich. Schluss mit der Digitalen Leibeigenschaft!


Ekonom a novinář Hannes Grassegger je na rozdíl od pana profesora známý skutečným znalcům nezávislé mediální scény. Pracuje v redakci média Reportagen, které je německou obdobou francouzského internetového deníku Mediapart. O něm a o jeho zakladateli jménem Edwy Plenel jsme už několikrát psali, klikněte si na klíčová slova nad článkem. Hannes Grassegger (nar. 1980) patří mezi mladou generaci novinářů, která u nás zcela chybí. To jsou lidé, kteří nevěří oficiálním propagandistickým kecům a jedou na místo děje, kde pak ptají, jak to doopravdy je. Viz heslo "Jeremy Scahill", který patří ke stejné sortě investigativních špiček v USA a odkryl zázemí tajných válek Pentagonu. Grassegger napsal manifest proti virtuální manipulaci. Redakce se srdečně smála heslu "digitální nevolnictví" (digitale Leibeigenschaft). To jsme my všichni, kteří pro vás tento web děláme ve svém volném čase a zadarmo, abychom byli nezávislí. A vy nás v této nezávislosti skvěle podporujete tím, že nic neděláte a nic neplatíte. Ale nás novinář nemyslí, naopak ony nemyslící surfaře. Tady máte ukázku z knihy, viz kousek v PDF formátu. Kniha ukazuje způsoby manipulace velkých médií a rozebírá klíčovou věc. Všechny velké weby žijí z toho, že jim dobrovolně dáváme sami sebe, svá soukromá data a živíme jejich stránky buď kliky nebo aktivně vytvářeným obsahem. A nejde jen o blogy, které naši tzv. "nezávislí" a hlavně politicky nedovtipní autoři píší pro korporátní média. Stačí pouhé jednovětné výkřiky na Twitteru a jinde. A toto je nová forma digitálního feudalismu. Kniha uvádí skvělé paralely z klasického feudálního systému a dnešní reality. Tady pomůže podle Grasseggera jediné. Po vzoru boje za práva střední vrstvy před Francouzskou revolucí a později i dělníků v marxismu 19. století je třeba získat nové sebevědomí. Uživatelé webu musí opustit otrockou uživatelskou a konzumentskou mentalitu a vědomě budovat nový informační systém. Už aby to bylo, říkáme si v redakci, ale jsme umírnění pesimisté. Proto podporujeme tento manifest za zrušení digitálního nevolnictví. Má burcovat jako všechny manifesty, které známe ze světových dějin. Jinak dojde k další válce, protože globální korporace neznají lidi, jen lidské zdroje. A média hecují nemyslící klikaře proti jakémukoliv nepříteli, viz první recenzi.

E-republika: surfujte podle hesel!

Třetí doporučení je dáno celkem logicky tím, co sami píšeme. Klikněte si na stránku Archiv ISSN, kde najdete všechna tematická čísla, protože jsme tiskovina registrovaná podle oficiálního zákona o tiskovinách. Naše redakce si od začátku dala za cíl, že budeme občany informovat o skutečném stavu světa. A to u nás dělá málokterý web, z jednoduchého důvodu. Nikdo takové "těžké" weby nečte. A kdo na netu nemá čtivost, ten se propadá na žebříčku sledovanosti stále dolů. O to více jej pak vykrádají a kanibalizují jiné závislé i nezávislé weby, což občas s potěšením sledujeme. Poznat svět, ve kterém žijeme, neznamená číst stále nové a nové zprávy. Nejprve je třeba mít v hlavě obraz světa v jeho rozhodujících složkách a působících silách. Obdivovat historickou parní lokomotivu krásně funící na nádraží je jedna věc. Vědět, jak funguje parní stroj, to je věc druhá. A my se snažíme tematických číslech ukázat, jak funguje svět. Není to radostné, není to ani příliš povzbudivé (aspoň nyní nikoliv), ale je to pravdivé. A pravda nikdy nebyla zboží, o které by byl přehnaný zájem. Zato má až věčnou trvanlivost a neomezené datum spotřeby.

Dalším důležitým orientačním bodem je systém dvojího vyhledávání a klíčových slov. Systém tiki-wiki je možná pomalý (což právem kritizujete), ale vybrali jsme jej proto, že má nejlepší interní vyhledávač na světě ve free-ware systémech. Jistěže můžeme zvýšit výkon, ale na to bychom potřebovali více peněz, skutečnou organizaci redakce a aktivní práci se čtenáři. Jak sami víte z vlastní osobní zkušenosti, toto na e-republice zatím není a nevíme, zda kdy bude. Těch pár psavců dělá jen to, na co ve svém volném čase stačí. A systém tiki-wiki umožňuje komunitní práci na způsob psaní článků ve wikipedii, což je velice potřeba pro práci naší malé, ale velmi roztříštěné redakce. Takže klik na jakýkoliv odkaz pod článkem spustí nové dobrodružství četby, která je vzhledem k počtu článků a jejich kvalitě (a to víme a garantujeme) téměř nekonečná. A přesně tento druh četby doporučujeme na prázdniny. Mediální mnoho-vědění a nekonečný hlad po novinkách vede ke korporátnímu otroctví na způsob Google a Facebooku. Klikat a klikat dnes vůbec neznamená něco vědět a něčemu rozumět. Opravdu moudrý člověk musí naopak přemýšlet o málo věcech a do hloubky. Jen tak se mu otevřou obzory, o nichž možná ani neměl tušení, že existují.

Hezké prázdniny a dovolenou Vám všem přeje redakce!