Pomalu tu máme začátek nového roku, je na čase mírně bilancovat a trochu prorokovat. Jaký tedy byl rok minulý a jaký bude ten budoucí? Dobrý nebo zlý? Jak pro koho, řekl by někdo. Není dobro nebo zlo, je jen pravda a lež, řekl by jiný. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Jsme rozděleni a i když používáme stejný jazyk a stejná slova, máme rozdílné představy o jejich obsahu.

Média řízená bůhví kým rozprostírají virtuální realitu jako pavoučí síť. Kdo se do ní chytne a kdo unikne? A kdo je vlastně pavouk? To nevíme, a vlastně to není nutné vědět. Důležité je neuvíznout v síti. A jak na to? Mohu nabídnout jen svůj recept.

Přidržet se pravdy, co to jenom jde. Nevěřit žádné informaci, ať už ze zdrojů tzv. mainstreamu, či tzv. nezávislého. Nejlepším, nejautentičtějším a nejpravdivějším zdrojem je vždy zdroj sám. Jak to myslím? O Miloši Zemanovi se nejvíce dozvíme z jeho necenzurovaných projevů, o tzv. Pražské kavárně se zase nejvíce dozvíme z jejich projevů. Není tolik důležité, kdo má nálepku agenta Kremlu a kdo agenta CIA. Sami si můžeme učinit úsudek.

Můžeme to vidět třeba na Andreji Babišovi. Spor o jeho vědomé nebo nevědomé spolupráci s komunistickou Státní bezpečností je celkem zbytečný, protože nemá prakticky žádné řešení. Nenajde-li se nějaký další svazek, nic to nedokazuje, a naopak najde-li se dalších 100 svazků, nic to nemění. Babiš se měl za minulého režimu relativně dobře, patřil k jeho budovatelům a nikoliv kritikům. V jeho pozici musel každý spolupracovat s tajnou policií, a to vědomě. Podepsal-li tzv. vázací akt, či jiný písemný závazek, není přece až tak podstatné. Andrej Babiš musel ve své pozici, stejně jako miliony jiných, dělat to, co mu KSČ zakotvená v Ústavě jako strana s vedoucí úlohou, nařídila. Pokud se to někomu nelíbí, musí být z polistopadového vývoje opravdu zklamán.

Nedá se ovšem nic dělat, demokracie předpokládá svobodu volit a být volen, tedy svobodný výběr mezi vícero názory a lidmi. Ti, kdo chtěli opravdu důsledně postavit stranou bývalé komunisty, mohli a mohou volit například Petra Cibulku, jemuž provázání světa podnikání, moci, peněz, komunistické nomenklatury a tajných služeb leželo a leží na srdci v první řadě. Leč nestalo se tak, ve volbách úspěch a vítězství slavily strany v jejichž řadách bylo mnoho více či méně bývalých významných kádrů KSČ. Nelze je ani všechny vyjmenovat, od prvního „svobodného“ premiéra Mariána Čalfy, po premiéra a horkého kandidáta na prezidenta Jana Fischera.

Někdo možná vidí rozdíl mezi agentem tajné služby a výše uvedenými pány. Já ten rozdíl apriori nevidím. Všichni budovali totalitní režim, někteří jako řadoví agenti, někteří jako členové vlády. Buď z přesvědčení nebo v zájmu kariéry vstoupili do KSČ. Po Listopadu zase z přesvědčení nebo v zájmu kariéry z KSČ vystoupili. Jejich životní postoje jsou tedy celkem konzistentní a čitelné, jejich cílem je osobní pracovní úspěch, kariéra, peníze, moc a znovu peníze a moc.

Dnešními médii a neoliberalismem pominutá společnost takové lidi uznává a obdivuje ještě více než ta minulá. Proto jen těžko budeme hledat rozdíly mezi kariéristy minulosti a současnosti. Z nějakého záhadného důvodu se domníváme, že jejich úspěch se stane i naším úspěchem, podobně jako je tomu při vítězství našich hokejistů na olympijských hrách. Máme tedy přesně to, co chceme. Ovšem, jsme v pozici návštěvníka kina, který svobodně zvolí horor a pak znechuceně odvrací zrak.

Nicméně naše poslední volby do poslanecké sněmovny a do funkce prezidenta republiky se zatím zdají být volbou nejlepší, ne-li od listopadu 1989, tedy za posledních 8 let určitě. Opozice by se mnou jistě nesouhlasila. Třeba zvýšení důchodu o 200,-Kč připadá místopředsedkyni TOP09 Heleně Langšádlové jako „mimořádně nezodpovědný krok“. (Události 27.122014, čas 1:50) Škoda, že sama nehlasovala takto odpovědně i pro nulové navýšení platů poslanců, tedy i svého platu. Asi si říká: Důchodců mnoho, ale takových výjimečných lidí, jako jsou poslanci, málo. Ty je třeba především zaplatit. Na důchodce peníze nemáme, protože jak říká Langšádlová, „důchodový účet je dlouhodobě ve schodku“. Krásně řečeno. Více takových žen v politice.

Řešení takového problému se pak nabízí hned několik.
1) Zvýšit odvody na sociální zabezpečení, a tak příjmy a výdaje uvést do rovnováhy (proti tomu je ovšem zcela jistě TOP09 jako jeden muž a žena).
2) Zvýšit věk odchodu do důchodu a tím snížit počet důchodců čerpající důchodového účtu (TOP 09 a Langšádlová bude jistě pro), také jistě chtějí v parlamentu sedět až do své smrti.
3) Znovu zavést poplatky (vstupné k lékaři) a pořádně je zvýšit. Tím dojde k úbytku důchodců přirozenou cestou uhynutím a příjmy a výdaje budou opět v krásné rovnováze. (TOP 09 a Langšádlová bude jistě pro).
4) Voliči TOP09 a ODS se zřeknou státního důchodu, protože státní zabezpečení je v době globálních krádeží jednoho procenta naprostý socialistický přežitek. To by byl pěkný krok, leč velmi populistický, tedy odpovědné politice TOP09 naprosto cizí. Proto z takového nápadu nic nekouká. Politika TOP09 je totiž nepopulistická, nepopulární a asociální a proto jde od úspěchu k úspěchu, zejména v Praze. Lidé totiž mají rádi, když jim milionáři a miliardáři doporučují osvědčené recepty, jak je třeba šetřit a myslet na zadní kolečka. Kalouskové a knížata tak činí po celý život a vidíte jak jim to pěkně jde.

Co z toho všeho plyne? Když si chcete udělat názor na Zemana, poslouchejte, co říká, a nikoliv, co říkají o něm. A je dobré začít jeho vánočním projevem (celkem 11:45), kterým navázal na tradici prezidentů první republiky.

^Invalid YouTube URL provided


Když se chcete dozvědět jaká je politika TOP09, poslechněte si, co říkají její představitelé, a nikoliv, co říkají jiní o nich. A když chcete soudit Babiše, poslouchejte, co říká on, a nikoliv, co říkají o něm. Tolik na začátek do Nového roku.