Yair Lapid se dobývá na pozici "krále Izraele"

Jurij Sosinskij-Semichat

Při předčasných parlamentních volbách v Izraeli zaznamenala úžasný úspěch nová strana Yesh Atidim, kterou založil před rokem novinář Yair Lapid. Strana plaší izraelskou pravici, neboť Lapid je schopen stát se soupeřem Netanjahua. Je to člověk, který mění pravidla hry velké politiky a předkládá v koaličních jednáních premiérovi své podmínky. Je synem úspěšného izraelského novináře a politika a známé izraelské spisovatelky, ročník narození 1963. Rodina po druhé světové válce odešlala do Izraele. Původně byla usídlena v Maďarsku. Otcovy známosti pomohly synovi k zahájení úspěšné kariéry. Nejprve byl korespondentem vojenského časopisu, později reportérem velmi čteného deníku Ma´ariv a ve všem byl úspěšný. Byl činný ve sportu, v literatuře i ve filmu. V roce 1994 se stal vedoucím prvního kanálu izraelské TV. Svou oslnivou a vysoce výnosnou kariéru novináře a politika opustil a neví se s jistotou proč. Jedna domněnka je, že chtěl podstatným způsobem změnit politiku státu v sociální sféře, reformovat vzdělávání a povolit civilní sňatky. Druhá domněnka se snaží jej usvědčit z přílišných politických ambicí. V jeho volební sliby prý není velká důvěra. Rychlé prosazení svých plánů na podporu střední třídy se svou stranou Yes Atidim nemá.

Analytici se domnívají, že Lapid může aspirovat na křeslo ministerského předsedy za 4 roky, bude-li v úspěšné politické kariéře pokračovat.

Yair následuje cestu svého otce. Jeho otec Josef vedl stranu Šinui, která se stavěla proti posilování religiozity ve státě. Ve volbách v roce 1999 byla v opozici a v roce 2003 už zaujala ve volbách třetí místo a v Knessetu získala 15 křesel. Josef Lapid dostal nabídku od Šarona na vstup do koalice a poté se stal ministrem spravedlnosti a místopředsedou vlády. Ovšem nedařilo se mu splnit své cíle a koalice se rozpadla.

Yair Lapid se svou stranou dnes ztělesňují nový Izrael, v němž není místo pro sociální nespravedlnost a náboženské předsudky. Doporučují přehodnotit konzervativní zahraniční politiku Netanjahua a Liebermana. Už v průběhu koaličních jednání Lapid žádal stanovit konkretní datum obnovy jednání s Palestinci. Vůdci Likud Jisrael Bejtejnu jej kritizují za nadměrné sebevědomí a považují jej za politického nováčka.

Proti Lapidovi nepřímo, ale zřetelně vystoupil předseda frakce Likud - NDI Lieberman. Netanjahu vyhlašuje svůj záměr utvořit co možno nejširší koalici s účastí hlavních politických sil země. Ať je to tak nebo jinak, bude mít Netanjahu s Lapidem v otázkách práce budoucí vlády těžká jednání. Vláda musí být jmenována do 28 dní.

Převzato z Pravda.ru

Stanův komentář: Tak tohle mi připomíná cosi českého Velmi Věrohodného...

Budoucí ředitel CIA je připraven na válku na všech frontách

Nil Nikandrov

Únor 11, 2013

Po odvolaném řediteli CIA Petreusovi přichází nový ředitel - veterán zpravodajské služby John Brennan. Snaha o jeho ustavení do funkce v roce 2009 neměla úspěch. Důvodem mohlo být i to, že se v CIA zasadil o "sporné metody výslechů", přesněji řečeno o surové metody týrání.

Brennan je velmi uzavřený člověk, dlouholetý pracovník CIA. Je obtížné vyzvědět něco o jeho skutečném charakteru. Na počátku své zpravodajské činnosti byl až vyzývavě dlouhovlasý, s náušnicí a v pestré košili hippieho. Navštívil Indonésii, Bahrajn a Egypt. V Káhiře na Americké univerzitě absolvoval kurs arabštiny. Podle oficiálních údajů byl zaregistrován do CIA v roce 1980. Pracoval jako analytik v oddělení Blízkého východu a Jihovýchodní Asie. Poté se specializoval na boj s terorismem. V letech 1994 až 1995 byl referentem pro zpravodajství prezidenta Clintona, později v letech 1995 až 1996 byl asistentem J. Teneta, náměstkem a poté se stal rezidentem v Saúdské Arábii. Bylo mu zřejmo, že vůdcem al-Kájdy byl Saúdský Arab bin Ládin a že do vedení této organizace vstoupilo mnoho Saúdských Arabů. Rezidentura Brennana vytvořila v al-Kájdě operativní pozice, které sledovaly činnost bin Ládina a využívaly členy jeho organizace pro zájmy CIA. Podobně se dělo i v zemích bývalého Sovětského svazu, kupříkladu v Čečensku.

V roce 1999 se Brennan znovu objevil v týmu ředitele CIA Teneta. Po událostech 11. září byl ustanoven vedoucím Národního centra pro boj s terorismem. Zde musel napnout síly a dokázat manévrovat v krizových podmínkách ve vládních kruzích. Bylo mu jasné, že musí některé zvláštní okolnosti činnosti al-Kájdy na území USA ignorovat. Mnohá fakta nezapadla do obrazu rozsáhlého útoku al-Kájdy na Spojené státy. Není vyloučeno, že kvůli svému střetu v této věci zanechal v roce 2005 služby v CIA. Vytvořil společnost Analysis Corporation, která se specializovala na bezpečnost velkého byznysu.

V roce 1999 se stal hlavním poradcem prezidenta Obamy pro boj proti terorismu. Je iniciátorem masového nasazování bezpilotníků pro likvidaci teroristů mimo hranice USA. Výsledkem jeho práce je likvidace bin Ládina v Pákistánu. Operaci řídil z Bílého domu. Obama tak dostal argumenty pro návrh Brennana do čela CIA. Při prvním projednávání této věci 7. února v Senátu USA se objevili protestující vykřikující hesla: "Brennan - vrah dětí!", "Lhář!", "Zrádce!", "Nepřítel demokracie!", "Hrozba národní bezpečnosti!".

Protesty byly ukončeny až vytěsněním demonstrantů ze sálu. Otázky senátorů na Brennana se týkaly dvou věcí: účasti na praktikách mučení vězňů "třetího stupně" a zamlčování počtu civilních obětí při použití bezpilotníků. V období, v němž byli vězni mučen,i byl náměstkem ředitele a kontroloval v CIA fungování jednotlivých oddělení. Musel tedy vědět, co se děje. Sám říká, že se za něho "kopírovaly veškeré dokumenty, které se mučení týkaly", ale "u jejich rozpracování on nebyl".

Samozřejmě, že o mučení musel vědět, když kontroloval praktickou realizaci programu. Bylo to za Bushe jr., kdy by riskoval kariéru, pokud by projevil "slabou vůli", nebo nevhodně "humánní vztah" k možnému nepříteli. Brennanovi oponenti vytáhli na světlo několik jeho rozhovorů, v nichž si pochvaluje účinnost metod mučení používaných CIA, včetně waterboardingu.

A takto příští nový šéf CIA hájil používání bezpilotníků. "Země má právo na zákonnou ochranu, děláme to pro záchranu života Američanů." Žádné morální pochybnosti ani ohledy na mezinárodní zákony. Bezpilotníky útočily na cíle v Jemenu, Afghánistánu, Pákistánu, Libyi, Somálsku, ale i v dalších zemích. Přitom ujišťuje, že žádné "vedlejší oběti" nebyly. Do nebe volající lež! Raketové údery byly často vedeny na neprověřené cíle a usmrtily civilisty, děti nevyjímaje. Jen za dobu prezidenta Obamy přišlo takto o život 176 dětí.

Nové pohoršení kvůli lovu na lidi způsobil výčet cílů amerických bezpilotníků, které byly v podezření ze spolupráce s al-Kájdou. V Jemenu například zabily dva americké občany, kteří nikdy nebyli obviněni z terorismu. Byli to Amir al-Awlaki a novinář Samír Chán. Ministerstvo spravedlnosti USA dalo souhlas se zabíjením Američanů, jestliže je u nich "přesvědčení, že jsou ve vedení al-Kájdy nebo s ní spojené organizace". Tuto skutečnost už není třeba dokazovat, stačí přesvědčení a na jeho základě se vynese mimosoudní ortel smrti.

Brennan nyní slibuje maximální průhlednost činnosti agentury, informování Kongresu, pravidelný styk s novináři a podobně. I media uvažují o tom, že dosazení Brennana do místa ředitele CIA má očistit reputaci agentury od skandálů z doby Bushe jr. Prý jsou operativci traumatizováni tím, že byli nuceni k týrání. Někteří spolupracovníci se obávají, že v případě horkých válek, do kterých jsou USA vtahovány, bude CIA opět plnit funkce, které jí nepřísluší.

CIA bude muset do budoucna nejen shromažďovat informace, ale rovněž bojovat v horších podmínkách, než tomu bylo v Iráku a Afghánistánu. Veterán Brennan bude pokračovat tak, jak je zvyklý - války, výslechy "třetího stupně", špionáž, utajování informací před Kongresem, útoky bezpilotníků na vlastní lidi, kteří budou označení za nežádoucí nebo nebezpečné.

Převzato z Fondsk.ru

Železniční válka Washingtonu v Afghánistánu a Střední Asii

Egamberdi Kabulov

Únor 16, 2013

Spojené státy navrhují Afghánistánu spolupráci při budování železniční sítě, která má být napojena na železniční soustavu Střední Asie. Afghánistán je bílým místem na železniční mapě Asie. Vybudování železnice umožní sousedům Afghánistánu (Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenie) získat přístup na světové trhy přes íránský přístav Bandar-e-Abbas. Ve vypracovaném dokumentu se říká: "...vytvoří se nový železniční koridor pro státy Střední Asie, který nebude závislý na Rusku a ten zajistí takový přístup na světové trhy, který zde nikdy dříve nebyl".

Podle projektu Central Asia Regional Economic Cooperation musí být v Afghánistánu vybudováno 2000 km železnic. Peníze poskytne Asijská rozvojová banka, OSN, Světová banka a MMF. Krom toho dávají peníze i další země, například Indie. Je oznámeno, že Indie plánuje, že postaví nejnebezpečnější železnici světa z centra Afghánistánu bohatého na nerosty do íránského přístavu v Arabském moři a snížit tak závislost Kábulu na Pákistánu. Washington Indii ujistil, že Pákistán a Afghánistán spolupracují na vytvoření nové Velké hedvábné stezky. Indii se jedná především o afghánská naleziště železné a měděné rudy. Ta mají být propojena s íránskými přístavy.

V březnu 2012 se vůdci Tádžikistánu, Afghánistánu a Íránu shodli na nutnosti postavit železnici z Íránu do Tádžikistánu přes Afghánistán, což odsouhlasil Washington. Podle britského Telegraphu potřebují Spojené státy severní cestu dodávek z důvodu, že se postupně rozchází jejich zahraniční politika s pákistánskou. Sotva přitom mají snahu pomáhat rozvíjet námořní přístavy Íránu. Cílem je odtrhnout Rusko od přepravních komunikací. I v tom je důvod, proč jim není proti mysli snaha Číny vybudovat dráhu pro přepravu zboží na Blízký východ přes Kyrgyzii a Uzbekistán.

Problémy nastanou v tom, že nová struktura změní celý region. Zvýší se přeprava narkotik a vzniknou nové trasy průniku radikálních islámských salafistů. Proti takovému nebezpečí nemají Kyrgyzie, Tádžikistán a Uzbekistán odolnost. V sovětské době byly hranice uzavřeny, automobilové a vlakové spojení prakticky neexistovalo. Dnes se region otevírá, to je v pořádku, ale musí být účastno také Rusko a budoucí Eurasijský svaz. Je to otázka přežití Ruska a Střední Asie. Rusko musí svou železniční síť propojit s ostatními zeměmi (Kazachstán, Kyrgyzsán, tádžický a afghánský Badahšán) a s Pákistánem, čímž bude zajištěn průjezd do přístavu Gvádár.

Hlavy středoasijských států zatím zcela nepotvrdily plány na afghánskou železnici. Tádžikistán má zájem na propojení s Íránem už kvůli podobnosti kultury a jazyka. Rovněž Uzbekistán by byl rád napojen na nové trhy. V Kyrgyzii se ukazují spory. Čína by přes její území ráda realizovala železnici až k uzbeckému Andižanu, odtud do Taškentu a Termezu, odkud již nyní vede větev do afghánského Mazar-e-Šarífu. Tento projekt (2 miliardy dolarů) vyvolává u části obyvatel nechuť proto, že je předpoklad, že Čína bude chtít získat naleziště mědi a dalších kovů.

Expert na bezpečnost Kakčekejev z Biškeku říká, že pro Čínu je plánovaná cesta důležitá k získání trasy mimo transsibiřskou magistrálu, což je vítané i pro USA. Paralelně půjdou i trasy energovodů. Na íránských a turkmenských uhlovodících mají zájem Pákistán, Indie a především Čína. Pro Američany je to politcký nástroj k izolaci Střední Asie od Ruska. Rusko a Střední Asie se navzájem potřebují. Kyrgyzie by se bez ruské podpory změnila na stát třetího řádu. Moskva se k železničním projektům Kyrgyzie a dalších zemí regionu musí připojit. Sázka na spolupráci jen se Západem je pro tyto země škodlivá. Orientace Biškeku na Moskvu mu už přinesla znatelný hospodářský i politický užitek.
...

Projekt vybudování afghánské železniční sítě je už spuštěn a bude realizován. Otázkou je, kdo ponese hlavní břemeno výstavby a jak se rozloží výhody a ztráty v nové orientaci toku zboží v nových dopravních cestách.

Převzato z Fondsk.ru

Spolehlivý žlutý kov

Andrej Jefremov

Únor 12, 2013

V posledních deseti letech se stalo Rusko největším kupcem zlata ve světě. Experti se dohadují, zda není ještě před Ruskem Čína. Podle oficiálních údajů je to Rusko, které zvýšilo zásoby zlata o 570 tun. Existují však podezření, že Čína své údaje o nákupu zlata Čínskou národní bankou poněkud snižuje. Údajně utajováním skutečných rezerv připravují čínští finančníci jakousi velmi vychytralou strategickou linii s úmyslem předvést svou sílu ve "vhodnou chvíli". Překvapení má být například spojeno s tím, že se najednou Čína objeví jako největší držitel zlata a zatlačí do pozadí dosavadního "šampiona" - strýčka Sama.

Je však důležité, že podle propočtů se zvětšila ruská zlatá rezerva více než dvakrát. Podle Světové rady pro zlato měla Banka Ruska koncem roku 2002 387,67 tun zlata.

Dnes už každý ví, že hlavní světová měna dolar není už po několik desetiletí tím stabilním, spolehlivým a hodnotným ekvivalentem. Je bohužel jištěna jen "čestným slovem" USA s jejich neustále pracujícím tiskařským strojem se značkou FED. Na takovém čestném slově se donekonečna nemůže světový finanční systém udržet. To uznávají i ekonomovbé k Americe laskaví. Pád takového systému je jen otázkou času. Takto padajícího může v budoucnu pošťouchnout především Čína, která činí kroky k upevnění jüanu na světovém trhu. Ze své národní měny se snaží udělat světovou a proto také skupuje zlato.

Při pracovní návštěvě v Magadanu dal prezident Putin najevo, že výraz "měnové zlato" neobsahuje žádné podmiňování, není v podstatě fikci, jako je tomu v USA. Přítomnost velkého množstzví zlata slouží finanční stabilitě státu a ve známé míře pojišťuje stát proti hospodářským katastrofám, nebezpečím, ztrátě suverenity a podobně. Síla zlata neznamená vše, ale zůstává měřítkem ekonomické prosperity. V budoucnosti zlatu nic nehrozí, o čemž hovoří někeré skutečnosti. Například banka Rotschildů zahájila aktivity na trhu se zlatem - chce upevnit své tradičně silné postavení. Je docela možné, že se finanční systémy většiny států rychle vrátí ke starému dobrému zlatému standardu.

Převzato z File-rf.ru