Na žvanění v českém parlamentu, zdržování a odvracení pozornosti od opravdu důležitých záležitostí a jejich řešení, jsme v Česku zvyklí. Poslední desetiletí umění rétoriky u nás ovládali především dva politici: Miroslav Kalousek a David Rath. Přičemž bdělému pozorovateli neuniklo, kdo z těchto dvou toto umění ovládá lépe, a kdo ho má za pouhé, před zrcadlem nacvičené divadlo.

Vynikajícím příkladem umění argumentovat, se stal proslov německého opozičního politika Gregora Gysiho dne 18. listopadu 2013. Tehdy bylo svoláno mimořádné zasedání německého Bundestagu k aféře špehování americkou NSA. Bylo svoláno ihned, co vyšlo najevo, že politici, i samotná kancléřka jsou dlouhodobě odposloucháváni. Představte si Tomáše Sokola, právníka gaunerů, který půjde k radikální levici a stane se jejím poslancem a obhájcem chudých. Tak to je kariéra Gregora Gysiho v kostce. Gysi je nejlepším řečníkem v německém parlamentu a přímo příkladem, jak by měla vypadat řeč opozičního politika, který se nespokojí s vyjádřením vlády, nýbrž klade nepříjemné a kritické otázky a jde rovnou k jádru věci. Dokáže zdánlivě složité a komplexní záležitosti přednést jednoduše tak, aby je všichni pochopili. Proslov najdete zde a opravdu stojí za to.

^Invalid YouTube URL provided


Tuto řeč označila univerzita v Tübingenu za „projev roku“. Odborníci na rétoriku vyzdvihují sílu argumentace a zjevné osobní nasazení tohoto politika, který odhaluje pokrytectví ve vztazích Německa a USA a požaduje vyšetření celé aféry a nastolení vztahů mezi Německem a Spojenými státy na zcela jiné úrovni než tomu bylo dodnes: Jako rovného s rovným, mají-li se tyto vztahy opírat o „společně sdílené hodnoty“.

Gysi jde ve své řeči tak daleko, že nastoluje otázku navržení Edwarda Snowdena na Nobelovu cenu míru a poskytnutí mu ochrany a azylu v Německu. To by mělo být důkazem, že demokracie a suverenita v Německu nejsou prázdnými pojmy. Gysi nastoluje na pořad dne otázku státní suverenity Německa. Vystupuje ofenzívně proti pokrytectví německé vlády, klade nepříjemné otázky kancléřce a uvádí argumenty, které dokazují porušování ústavního práva, formulovaném v tzv. „Grundgesetz“. Německo nemá ústavu, ale tzv. Grundgesetz, který vymezuje existenci Německa po sjednocení pouze jako státu v rámci sjednocené Evropy. A Gysi pochopitelně kritizuje i poškozování zájmů německé ekonomiky.

Co je na jeho proslovu fascinující, je umný způsob, jakým pracuje s pojmem „společenství hodnot“ a co tento pojem vlastně dnes znamená. Stejnou otázku by si měli klást všichni ti, kteří sedí v našich zákonodárných sborech. Ale nejenom oni. Těžko si představit, že by některá česká univerzita dokázala obdobný angažovaný projev někoho z vládní opozice ocenit, jako nyní univerzita v Tübingenu. Výkon rétora nejvyšší třídy by mohl být inspirací. Čeští politici, máte co dohánět!