Již nějakou dobu mne v tristní české realitě drží nad vodou problém vzniku objektivity. Jeho kořeny sahají do teologických a filosofických debat druhé poloviny 13. století, proto musím číst latinské texty z této doby. Pojmy nechám stranou do odborné debaty, ale zaměřím se na dojmy. Jaký mám pocit z textů napsaných autory před více než sedmi stoletími?

1. Vláda formy

Tento rys vynikne téměř okamžitě, protože scholastické disputatio mělo dost přesná pravidla co se týče formy. Vyložila se podstata problému, pak argumenty pro a proti. Autor nakonec prezentoval vlastní řešení s odvoláním na jím předloženou tradici. Od položení problému bylo jasné, jestli dotyčný něco umí, z jaké tradice vychází a jak ovládá historii a pozadí pojednávaného problému. Dnes jsme ve věku povrchnosti, kdy se cituje jeden pramen a jedno ideologické zaměření. Navíc zcela vypadlo vědomí souvislostí nějakých problémů. Kdo dnes ví, jak a proč spolu souvisí vykradení Akademie věd a Klausova privatizace? Vinou povrchnosti jsme začali žít ve věku, kdy si nevidíme na špičku nosu. Pak nás může utáhnout Janečkova TV na vařené nudli. Bohužel manipuluje více diváků než měla revue Palcát, tiskový a jiný orgán táborského OV KSČ, v němž byl tento pilný kádr zaměstnán jako šéfredaktor před svou kafkovskou proměnou. Důraz na formu také znamená stop demagogii, musí se argumentovat k věci. Pak je okamžitě poznat, zda dotyčný o věci něco ví a jak to má v hlavě srovnané. Tyto vlastnosti téměř vymizely v době kosmického žvanění šířeného na všechny strany jakýmkoliv blogař

2. Racionální pohled na svět

Tehdejší myšlení ovládala teologie a filosofie jako nejvyšší vědy. Proto nijak nepřekvapí přísně racionální výstavba argumentace a přemýšlivý pohled na svět. Jistěže byla do této argumentace zapojena i Bible, kterou dnes chápeme spíše jako sbírku nezávazných mudroslovných projevů jednoho pána jménem Jošua a dále jako nábožensky vylepšené dějiny jednoho malého národa. Středověk považoval Bibli za inspirovanou knihu, která obsahuje kosmickou moudrost podanou absolutně. Může nám připadat divné, že by se mělo věřit něčemu jinému než burze, kartářce a mediálním odborníkům, ale je to tak. Moderního čtenáře zarazí různé spekulace o vlivu nebeských těles, o jejich materiálním či nemateriálním statutu, o charakteru andělů jako duchových bytost či  řešení optiky v oboru filosofie a podobně. Jakmile se však pronikne do podstaty daných debat, hned vidíte jejich striktně racionální charakter a jasnou logiku. Pro středověk byl svět ve své podstatě zásadně a radikálně pochopitelný. Tedy od kořene (radix), což byl Bůh.

3. Zápas o pojem, ne o dojem

Přímí předchůdci tzv. via Modernorum se vyznačují starostí o přesné vymezení pojmů. Tehdejší myslitelé měli pocit, že všichni čtenáři musí vědět, o čem je řeč. Tento pocit ze současných debat z velké části zmizel, protože povrchní myšlení jej nemá rádo. Samozřejmě jako hermeneutik vím, že pojmové myšlení prošlo od Heideggerovy kritiky metafyziky velkou revizí, z níž z velké části vycházím i osobně. Ale zápas o slovo vyjadřuje i dnes zápas o přesné vymezování, které se snaží jít k podstatě věcí. Kontemplativní pohled na svět navíc spolehlivě doloží, proč technická manipulace nikdy nedosáhne toho, čím jsou věci ve své podstatě. A to je zajímavé na tehdejší intelektuální elitě: měla upřímný a jednoznačný zájem o to, aby se dobrala podstaty věcí. A byla to elita, což si nemyslím o spoustě tak zvaných humanistů, kteří dnes učí s jakýmkoliv diplomem a znalostmi. Proto byly ve vrcholném středověku spekulativní a kontemplativní vědy na prvním místě společenské důležitosti, stály na vrcholu univerzitního vzdělání.

Dnes, po vytunelování Akademie a přípravné palbě k vytunelování univerzit přes tzv. Bílou knihu, se myšlení měří tím, nakolik poslouží tunelářům, kteří po Klausově privatizaci vládnou s Rusy a PPF fondy nad českým průmyslem. Eufemisticky se tomu říká „zvyšování konkurenceschopnosti“, fakticky jde o absenci myšlení. Neškodní knihomolové mají pomáhat k lepší manipulaci přírody a společnosti. Z tohoto důvodu nás noví mocipáni tolerují, popřípadě nám z jimi kontrolovaného státního rozpočtu něco uvolní na platy. Nejen, že je nezajímá svobodné myšlení, ale nestojí ani o kvalitní vzdělání mladých. Vyšší kultura společnosti by totiž znamenala konec jejich mocenského monopolu. Moderního barbara nelze předělat. Má v ruce finanční klacek, za zády má lobbisty a placené politiky. A hejno placených přicmrndávačů mu ve dne v noci potvrzuje, že je geniální vůdce s nerozbitnou pravdou.

Závěrem

Nechci nějak idealizovat středověk, přečte si třeba studii o dvojí pravdě, která jasně ukazuje mocenské spory a napětí mezi nově vzniklou postavou intelektuála-filosofa a tehdejší církevní hierarchií. V každém případě rozhodovali o tehdejších problémech ducha lidé, kteří patřili ke špičce vzdělanosti. Podívejte se dnes, jaká parta rozhoduje na ministerstvu školství a mimo něj o osudu české vzdělanosti. Asi skončíme zase v kotelně, nevadí. Přemýšlet se musí a bude. Budeme to možná dělat zadarmo, ale svobodně. I to je osudem filosofie.