Býval u nás mlékomat. Začal svou osvětovou misi na místě po trafice. Dýchal z něho závan starých časů, kdy jídlo mělo svou přirozenou chuť, stejně samozřejmou jako utržený šťovík.

První dny měl slavné. Technici ho naleštili, naplnili a opentlili. V den slavnosti přestřižení pentle u toho byl i pan starosta, obecní kronikář a kameraman. Byly dny všední, plné tichého vrčení čerpadel a spokojeného chrastění mincovního zásobníku. Technici pravidelně přijížděli, něco opravili, přeleštili, doplnili. Domeček mlékomat měl jejich návštěvy rád, dávaly mu jistotu, že nikdy své zákazníky nezklame.
Po deštivém podzimu udeřila zima. Domeček vypnul chlazení a začal topit. Dělal si starosti o namrzající čistící trysky. Malá frekvence používání mu začala dělat starosti. Technici přijížděli nepravidelně a jen tak nakrátko. Otevřít, postrčit, vytáhnout, nasadit, zatáhnout, zavřít a pryč. Děti s lahvemi chodily málo, jeho tlačíka a mrkací display jim už zevšedněly. Maminky chodily až navečer, po práci, a tak se občas utvořila fronta. To pak domeček pracoval, až pára od čistících trysek syčela. Těch nárazovek ale najednou začalo ubývat.

Domeček po nocích i za dne přemýšlel o řečech, které zaslechl. Nejspíš nejvyšší hygienik, co už má asi i osobního kadeřníka, ho ošklivě pomluvil. Prý on, domeček, ohrožuje lidské zdraví tím, že se stará o čerstvé mléko. Slyšel i jiné řeči o tom, jak si státní úřad pozval vybrané novináře do privátní nálevny. Tam jim proškolení úředníci vysvětlovali, jak on je svou prací ohrožuje. Povídá se, že se do té nálevny chtěl dostat jeho pan technik a vrchní farmář, a majitel nálevny je nechal vyhodit.

Domeček to nechápal, ale moc ho mrzelo, že po těch hloupých pomluvách chodí méně dětí a maminek. To ho opravdu trápilo. Na své věrné zákazníky se těšíval o to víc. Měl velmi rád ty pomalé lidičky s berličkami, co si z hloupých řečí nic nedělali, a svým vnukům pořád nosili jeho bílou dobrotu. Právě tito lidičkové trpělivě doma vysvětlovali, že když je něco čerstvé, je to přece chutné a zdravé. Domeček slyšel i mnoho jiných řečí. Poslouchal velice pozorně, co si povídají technici, když otevírají mincovník. Že když nevydělá, odpojí ho a odvezou do skladu. Dělal co mohl, aby každému vyhověl, ale zákazníky si přivést nemohl.

Jednou ráno nastal den poslední. Přijeli technici s jeřábem a velkým autem. Za hodinu bylo naloženo a místo bylo zase prázdné. Lidičky, dejte si pozor, co za mléko pijete a kupujete. Domeček-mlékomat, ten o tom věděl všechno, a o svoje mléko se staral dobře. To vám potvrdí každý, kdo ochutnal, poznal to na jazyku.
Domeček tu včera ještě byl a dnes už není.