Politicky aktivní podnikatel Andrej Babiš v rozhovoru pro Aktuálne.cz (27. 10. 2012) uvedl doslova toto: „Podívejte se na náplň práce poslanců. Sledujete tu sněmovnu, tu ostudu? Myslíte si, že bych tam já byl celý den? Toto poslouchat, ty kecy, žvásty, to urážení? Já jsem manažer. V parlamentu mají být politici a ve vládě manažeři.“ Babišovo hnutí Ano 2011 ve volbách prozatím propadlo, voliči se asi poučili z vládního debaklu Věcí veřejných. Populistické strany napojené na zdejší oligarchy představují nemalá rizika. Zvláště pokud partaje a hnutí zakládají samotní podnikatelé v rámci svých obchodních projektů a vizí.

Problematický je ovšem i útok na podstatu parlamentní demokracie, který v rozhovoru nechtěně předvedl znechucený miliardář. Můžeme právem souhlasit s jeho kritikou českého parlamentu. Jenže úroveň zástupců lidu přesně odpovídá stavu české demokracie za posledních dvacet let. Zástupci lidu jsou totiž tímto lidem voleni, a to demokraticky. Cestou k nápravě by měla být podpora občanské společnosti a dlouhodobá podpora čestných a slušných lidí. Prozatím se zdá, že to Andrej Babiš systematicky nedělá, a možná ani dělat nechce. Jeho ideálem je stát jako soukromá firma, která má sloužit těm, kdo ji založili a kdo ji řídí. Jenže stát není soukromá firma a nikdy nebude. Pak by totiž přestal existovat jako "společná věc" (res publica).

Další čertovo kopýtko se skrývá v demokratické odpovědnosti vlády. Technokrat Babiš nechce vidět, že ministr ve vládě je politická funkce. V demokratickém státě vláda vykonává výkonnou moc pouze v rámci parlamentem schvalovaných zákonů. Dobrá a odpovědná vláda má vládnout tak, že parlamentem navržené zákony prosazuje v rámci "společné věci", a nikoliv zaplaceného lobbingu či pilných a omezených technokratů jmenovaných soukromými firmami. Proto má vláda zákonodárnou iniciativu, ale nic víc. Zákony navrhuje a schvaluje sněmovna a senát, pak je podepisuje prezident. Ti zastupují suverénní moc lidu. Politikové a vláda odpovídají suverénnímu lidu, protože je může různým způsobem odvolat. Technokraté odpovídají jen těm, kdo si je zaplatí. Ústavní či právní legitimitu vlády navíc kontroluje soudní moc. Pokud vláda nevzejde z legitimních voleb, ale ze zákulisního jednání nějakých podnikatelů, pak jsme mimo zastupitelskou demokracii. Nejbližší politický model je pravicový neofašismus 30. let praktikovaný v Itálii, viz rozbor Mussoliniho fašistického manifestu.

Rozhovor ukazuje, že podnikatel Babiš využívá demokratické mechanismy jen tam, kde se mu to hodí. Tomu se říká demagogie. Každý vůdce lidu chce sehnat do své politické stáje lidi, kteří jsou volitelní nebo známí. To je v pořádku. Jenže o ty slušné politiky nebo zastupitele, kteří odmítli podepsat, najednou Babiš ztratil zájem. Provádí tedy stejnou klientelistickou politiku jako ostatní politici-podnikatelé, které kritizuje. Nabízí se nevyhnutelná otázka: Cui bono?


Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Z domova" najdete zde.