Pozval jsem do Liberce jednu známou, která není úplná šamanka, pouze narozená na Sibiři, kousek od Jakutska. Dědeček to prý v sobě ještě měl, ale ona už jen dělá bylinky. Šli jsme s její dcerou na Ještěd a sibiřská šamanka, pardon, paní bylinkářka viděla jiný svět než my. Každá rostlina k ní mluvila jí vlastní léčitelskou silou. Neznala české botanické názvy, ale přesně věděla podstatné. Co mně dorazilo, byl fakt, že tu nejsilnější a nejlepší bylinu pro čaj natrhala před vchodem do liberecké ubytovny, kde přes týden bydlím. Zbytek léčitelských pokladů našla podél turistické cesty na Ještěd a zpět, kombinaci proti bolesti páteře mi prý dodá později. Sibiřanka se cestou na Ještěd usmívala na stromy, pozorovala louku, tu a tam něco utrhla a dala do tašky. Měla lékárnu před očima, na rozdíl od nás, kteří za ni vyhazujeme nesmyslné peníze. Její dcera, dnes pilná Pražačka, popíjela během výstupu kozí mléko nadojené od zdroje, protože máma je dovede obstarat i v Praze. A za cenu, kterou raději nebudu říkat nahlas, jak je nízká.

Paní Sibiřanka umí žít jak ve velkoměstě, tak v přírodě a z každého světa si bere to, co jí prospívá. Včetně duchovních hodnot, citu pro fotografickou krásu zkrouceného kořene, nebo stínohru světa v odpoledním lese ozářeném zapadajícím podzimním sluncem. A nic ji to nestojí, na rozdíl od lékárenských předpisů a světa konzumní zábavy. Praha či příroda pro ni představuje scénické divadlo, svět transcendence a pokladnu léčivých sil. Je zajímavé vidět svět očima jiného, který vidí něco jiného.

My jsme zredukovali přírodu na procesy, z procesů jsme vyextrahovali peníze, a ty jsme zmarnili v burzovních spekulacích. A tak nemáme nic, a to nám zůstane. A už ani nemůžeme ze sil přírody nic vidět, protože jsme realitu světa nahradili vlastními objektivními iluzemi. Ty nás vedou od jednoho nesmyslu ke druhému, a tato neukojená žádost nás trvale ruinuje. Aspoň sedím u počítače, tluču do klávesnice a popíjím čaj z bylin, které si nyní mohu natrhat deset metrů od vchodu. Vlastně jsem to mohl vždy, ale byl jsem slepý a nic jsem neviděl. Musel přijít někdo jiný, kdo má schopnost vidět a kdo chce rozdávat, protože to je prý krásnější než dávat, či dokonce než krást.