Rakousko volí do parlamentu na 5 let, hranice pro vstup je na rozdíl od Německa 4 %. Tentokrát byly volby jiné, suverén, tedy rakouský lid se vyjádřil jasně. Takto ne! Dobrou práci odvedla i rakouská televize. Podívejme se nejdříve na čísla:



Celková volební účast byla 65,91 %, což je pokles proti předešlým volbám roku 2008 (78,81 %). Nové rozdělení mandátů ukazuje tento graf.



Ač první zprávy uveřejněné v českých médiích které se týkají výsledků voleb do rakouského parlamentu, vykřikují hesla o posílení nacionalistických a ultrapravicových politických stran, (Britské listy…), nelze vyvrátit fakt, že ta část voličů, která k volbám nakonec skutečně šla, byla velmi dobře informovaná a prokázala, že jí osud demokracie v Rakousku není lhostejný. Podívejte se na náš článek Vítězové a poražení v německých volbách, kde v úvodu předpovídáme pro Rakousko podobný trend jako v Německu, což se také vyplnilo.

1. Analýza volebních výsledků

Rakouské volby potvrdily především celoevropský trend, že občané politikům důvěřují stále méně. Politici před volbami říkají jedno, a sotva se dostanou k moci, jsou schopni zradit svůj vlastní program. Stačí se podívat do Německa: CDU postavila svůj úspěch na slibu, že nezvýší v žádném případě daně, po volbách se již hovoří o zvýšení nejvyšší sazby daně z příjmu z 45 na 49%. Totéž se dělo běžně v Rakousku a vždy se dalo omluvit tím, že by koaliční partner mohl ohrozit vládní stabilitu.

Rakouští voliči navíc udělili facku stávající velké koalici socialistů a lidovců, za jejichž vlády se provalila řada korupčních afér. Občané jsou naštvaní zejména na prorůstání bankovní lobby do politiky. Klasickým příkladem je aféra Raiffeisen skupiny, bez které rakouští lidovci neudělají ani krok. Viz její negativní role při záchraně banky Hypo-Alpe Adria, která stojí rakouské daňové poplatníky těžké miliardy, které chybí jinde. Rakušané mají tedy také své „kmotry“. Jenže na rozdíl od české nefunkční justice, se rakouská činí, a tak sedí již pár těchto kmotrů natvrdo. A to se nemuseli ani obohatit do vlastní kapsy, nýbrž ve prospěch milované partaje. V Česku zatím neslýchané.

Rakušani buď nešli k volbám vůbec, protože se domnívají, že 90% zákonů jde z EU a nemohou ovlivnit nic, nebo se rozhodli potrestat stávající koalici a část hlasů dát protestním stranám, které se připravily v relativně krátké době na volby velmi dobře. Voliči reagovali na deficit demokracie v Evropě, silné oligarchicko-finanční tendence a nástup moci nikým nevolených evropských elit. I když k tomuto tématu opoziční strany přistoupily z různého hlediska a s různými návrhy, lze hodnotit pozitivně, že téma „Jak dál s EU“ ve společnosti silně rezonovalo.

2. Pozitivní vliv rakouských veřejno-právních médií

Velmi dobrou práci odvedla rakouská televize ORF. Lidé mají problém prokousat se programy jednotlivých stran. Kolotoč předvolebních párových diskusí lídrů jednotlivých stran, vedený velmi zkušenou moderátorkou Ingrid Thurnher, umožnil zorientovat se v prioritách a rozhodovat se pak dle vlastního uvážení, kterou prioritu považuje volič za nejdůležitější. Chybou ovšem bylo, že do televizních diskusí byly zvány pouze parlamentní strany, což bezesporu poškodilo nově nastoupenou stranu NEOS, jejíž program je zajímavý i z hlediska představení konkrétní reformy Evropské unie. Přesto všechno se tato strana dostala do parlamentu. O ideové vyprázdněnosti se dá spíše tedy hovořit u obou stran vládnoucí koalice než u dalších stran, které se dostaly do parlamentu.

3. Nemístná hysterie neinformovaných médií v zahraničí

Reakce mainstreamových médií a hysterie, že v Rakousku se dostávají k moci extrémní ultrapravičácké síly potvrzuje pouze, komu tato média slouží. Kdokoli, kdo zpochybní status quo národní politiky, která je často prolezlá korupcí, kdo usiluje o prohloubení demokracie posílením prvků přímé demokracie a práv suveréna a ten, kdo se postaví proti současné nadvládě korporací a banksterských elit, které ovládají evropskou politickou scénu, - ten je okamžitě označen za tzv. "extrémistu". Nakonec v Rakousku stejně zvítězily strany současné velké koalice, byť s historickým nejhorším výsledkem. Je to varování voličů: „Ještě vám dáme možná šanci“, ale dáme si pozor, budete pod přísnou kontrolou!

Demokracie v Rakousku ještě nezemřela. I my v Čechách se můžeme ještě hodně učit. „Tu, felice Austria!“

Příště se budeme věnovat analýze úspěchu a neúspěchu jednotlivých stran.