Vrátil jsem se z hor, navštívil rodinu bratra, neděle, jdeme na vycházku sbírat houby a ejhle: v potoce leží popelnice. Každý ví, jak se tam dostala. Hospoda odvedle masivně vydělává právě v těchto dnech. Běží sezóna, v lázeňském městě Luhačovice se běžně čepuje po zavíracích hodinách, lidi se opijí na půl na mol, veselí ochmelkové kráčejí kolem sousedů, ničí jim ploty a hází popelnice do říčky Šťávnice. Tomu se říká svobodné podnikání: zisky jdou majiteli a škody platí sousedi ze svého. To se stalo jako obvykle a popelnice skončila v potoce. Moje první reakce byla na úrovni znechuceného komentátora: na to, že jde o lázeňské město a neděli, vládne v městysi nechutný bordel. Bráchova žena mi vysvětlila, že ta bílá růže ležící hned vedle popelnice je utržená přímo z jejich zahrady. Bratr k tomu dodal, že už dvakrát svařil celý plot kolem domu, na němž opilci zkouší své hospodsky ochablé svaly. Tím komentář skočil a šli jsme na houby do lesa. Popelnice zůstala v potoce, byla totiž obecní. Pro ty, kteří už neznají pojem obecní majetek a bydlí ve velkém městě: zde dostal každý dům od obce popelnici zdarma, stará se o ni, a tu další nebo zničenou si už musí koupit za svoje. Nebožka v potoce však nepatřila nikomu. Byla určena pro sklo, a tím pádem patřila nám všem. Proto skončila tam, kde skočila. Nikdo z domácích obyvatel kolem hospody samozřejmě není tak hloupý, aby nechal vlastní majetek venku, natož po zavíračce. Obecní nádoba má tu smůlu, že se nachází na veřejně přístupném místě, kde si do ní každý česko-moravský opilec může kopnout, popřípadě ji může rovnou hodit do řeky. Je to její chyba, řekl by myslitel typu pana Profesora, který rozumí obecnímu asi stejně jako globálnímu oteplování.

Vraceli jsme z výletu se zpět. Rezignovaně jsem prohlásil, že jako bývalý učitel občanské výchovy na biskupském gymnáziu musím podat mladší generaci názorný důkaz o existenci obecního dobra. Do kalné vody se mi nechtělo, vrátil jsem se z dvoutýdenního <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/publikace/osobni/dolomity_4/dolomity.html">putování po horách</a>, neměl jsem holínky a ve svahu rostly pálivé kopřivy. Dávat příklad je svinstvo, ale ve hře byl budoucí zájem státu. Rezignovaně jsem šel shánět výstroj pro lovení popelnice, zatímco v domácnosti se rozpředla vášnivá debata o tom, jestli to má nebo nemá smysl. Od člena mladší generace, jemuž v levných knihách padl do rukou nějaký veledůležitý rozhovor s Klausem (zůstatková cena 20 Kč), jsem byl poučen, že se jedná o úplně nejlepší řešení. Je mnohem lépe, když popelnice leží v potoce, než na svém obvyklém funkčním místě. Technické služby ji musí vyzvednout, tím si lidé zapracují a ekonomika dostane potřebný švunk i co se týče zaměstnanosti. Všechny ostatní úvahy, a dokonce činy, vynikají nadbytečností. Znechucen tím, že stín myšlení pana Profesora se vplížil přímo do poklidné nedělní atmosféry, jsem se odhodlal k činu. Naštvaný jsem sebral gumáky a chtěl jsem už už jít do vody. Mladý Klausovec pochopil, že situace se maximálně vyostřila, a on chtěl zůstat pánem situace. Neoliberálové, i když nedospělí, nesmí nikdy ztratit ksicht. Proto mne předběhl a popelnici vytáhnul na světlo boží jako první. Přitom mi vysvětloval, že když už jsem takový bloud a věnuji se aktivnímu boji za obecné dobro, tak mne aspoň nesmí nikdo vidět. Vzhledem k mému postavení se proto obětoval jako první, popelnici vytáhnul z vody (pro srandu, samozřejmě), a nechal ji stát u cesty. Proto jsem znechuceně vyšel z domu a reanimovanou obecní nebožku jsem instauroval na její obvyklé funkční místo.

A co z toho? Mladistvý Klausovec šel z hecu do záchranné akce, a proto svůj nezřetelný zájem o obecné dobro dotáhl jen do půli cesty. Jako bývalý učitel střední třídy bych řekl, že lépe něco než nic. Jenže on jednal pod tlakem okolností. Všem bylo jasné, že tam polezu. Nakonec jsem funkční obecnost musel ustavit vlastní rukou, protože mladistvý neoliberál na ní žádný zájem neměl. Jistěže má zajímavou historku, hodlá o ní napsat do svého blogu, neví jak, je to problém, chápej, zatím mne nikdo nečte, máš to aspoň nafocené? K seberealizaci je každá popelnice dobrá, to ví přece každý opilec i narcistní teoretik. K čertu s její obecností. Když za popelnicí lezl, zjistil, že jeho reklamně super vodotěsné boty mají téměř vodotěsné schopnosti. Podobně tomu bylo s vychvalovanými značkovými horskými kalhotami, které propálily obyčejné moravské kopřivy. Neměl jsem sílu mu vysvětlit, že obecný zájem v jeho případě prohrál hned dvakrát: kvůli osobnímu happeningu a vinou klamavé reklamy. I ona patří do věcí obecného zájmu. Ale pokud nechtěným zápasem za obecní zjistil, že jeho super výstroji chybí na kvalitě přesně tolik, kolik jí přebývá na klamavé reklamě, pak dostal dobrou res publicovou lekci. A popelnice zůstává do zítřka na svém místě. Sousední hospoda má totiž v pondělí zavřeno. I podnikatelé mají svaté právo na dni odpočinku.