Zase teror v Evropě, mrtví, zranění. A zase ty prázdné diskuze bez závěru. Faktické indicie se kupí a skládají obraz, představitelé států jej interpretují a ohlašují, co je třeba dělat a nedělat. Jejich obraz je čím dál méně vykreslován s logikou přežití, s viděním opravdu všech důležitých souvislostí. Jejich následné „Co dělat“ jen stěží dává důvěru, že je to v souladu se zájmy obyvatel Evropy.

Mediální obraz reality se dnes v podstatě soustřeďuje na popírání nebo bagatelizaci závažných faktů. Cílem je podpora vedení EU v krocích, které se normálně myslícímu člověku nutně jeví jako sebevražedné. Angela Merkelová prohlásí, že je třeba více legálních uprchlíků a tím snížit ilegalitu uprchlíků.

Šéf EK Juncker prohlásí, že národní státy nemohou pod vlivem událostí v Paříži zastavit příjem migrantů. Mám jednu otázku: Komu a jakým hodnotám tito lidé přísahali věrnost, když přebírali své úřady moci?

Pokud jde o německou kancléřku, měli by Němci, ale dnes i všichni Evropané, požadovat obnovení přísahy věrnosti svým lidem - Němcům, Evropanům. Existují vážné indicie existence tzv. Kanzlersakt, neboli povinného závazku každého německého kancléře vůči aktuální moci USA. Součástí přísahy Frau Merkel by mělo být i místopřísežné prohlášení, že takovýto akt nikdy nepodepsala a že není ve svém rozhodování zavázána moci USA. Pokud takovou přísahu nesloží, pak je jí třeba považovat, také dle jejích činů, za aktivního agenta cizí moci, jež svými mocenskými činy jde a půjde proti zájmům Němců a národů Evropy.

17.listopad, plyšová revoluce

Zítra si připomínáme 26 let plyšáku, jehož hesly se staly velká slova: Pravda a Láska. Vyslovovány společně jakoby jedno byly. Ale není většího omylu než tato slova spojovat a vidět pod nimi jedno. Pravda, pokud má být pravdou, nezaručuje nic, a láska, pokud má být láskou, chce zaručit všechno. A ti zodpovědní u moci, ti chtějí zaručit co? Pravdu? Lásku? Nic z toho - jen svůj prospěch?

Tváří v tvář situaci dneška je čas dospět. Prošli jsme čas jedné generace obdobím svobody. Svobody v tom smyslu, že všichni si tu zákon/nezákon, morálka/nemorálka dělali, co jim ostatní "svobodní", místní i přespolní, dovolili. Přesto, nebo možná právě proto, jsme kolektivně, většinově, o tu nejdůležitější svobodu přišli. Přišli jsme o svobodu dívat se na svět vlastníma soudnýma očima, používat kritické myšlení a selský rozum. Náš veřejný prostor nám byl ukraden, účastníci svobodné diskuze jsou dnes konspirátoři. Je lidskou přirozeností chtít být v souladu s okolím, v souladu s oficiálním míněním, pokud to jen trochu jde. A tak většinově jsme, protože zatím to jde.

Virtuální realita

Po 11. září 2001 došlo téměř celosvětově k fatálnímu průmětu virtuální reality do mozků většiny, včetně jinak inteligentních lidí. To, co se od té doby děje až po dnešek, to navždy zůstane důkazem manipulovatelnosti davu prostřednictvím "svobodných" médií. Pro boj s terorismem dnes existuje jediná pevná jistota: oficiální vysvětlení událostí 9/11 je historicky jedinečný podvod, jehož akceptování ve veřejném prostoru nás vede cestou trvalé hrozby skutečného teroru. Moc peněz a hierarchie moci zotročily vlastněná média a jejich zaměstnance – presstituty, do role opakovačů mocenské lži, a to i v případě, že popisovaná virtuální realita jde mimo fyzikální zákony. Pravda, nezaručující vůbec nic, nás nutí si přiznat, že jsme kolektivně zapomněli na středoškolskou fyziku a jen a pouze pod vlivem "vševědoucích" médií souhlasíme s tvrzením, že dům se může zhroutit cestou největšího odporu.

Důsledky pasivity

Nedali jsme stopku této lži a tak její děti rostou. Je naší vinou, že trvale ignorujeme fakta a "fakta" o terorismu. Nemáme jinou zbraň než vlastní mozek, jeho moc a jím řízených paží a nohou v čase našich životů. Alexandr Solženicyn napsal ve svém Souostroví Gulag jednu větu, kterou považuji za střípek pravdy: Čára mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka. Víme jakou měrou přispíváme ke zlu terorismu svým nezájmem? Fakta o 9/11 jsou k dispozici už dlouho, přesto mnoho inteligentních lidí reaguje na toto téma s apriorní averzí. Média už posunula argumentující pochybovače do společné skupiny se šarlatány všeho druhu. Chtějí ta média hledat pravdu, vnímat fakta?

Smutná realita

Realita naléhá, mrtví civilisté nejsou virtuální. Ani v Paříži, ale ani v Iráku, Libyi, Sýrii. Jestli média reprezentují naše humánní cítění, pak bychom na téma našeho humanismu měli spíše mlčet studem. Jen jeden prokázaný případ: Nejméně milion mrtvých civilistů v Iráku po vylhaných záminkách k napadení této země. Bude někdo souzen za hromadnou vraždu? Bude někdo z té mašinerie, která to způsobila, označen za teroristu? A mluvit o Libyi, vybombardování prosperující země právě z francouzské iniciativy - to je evropská hanba navždy, ani mnoho příštích generací neutlumí to barbarství.

Tak jaká je pravda v otázce „kde jsou teroristé?“ Selektivní vnímání faktů, selektivní vnímání humanity - to jsou atributy nekontrolované moci. V tomto smyslu takto žijeme nejméně patnáctý rok. Žijeme ve lži, která ospravedlňuje selektivní porušování lidských práv. Z jedné strany jsou lidská práva důvodem k invazi a okupaci, z druhé strany, po označení člověka za teroristu, žádná taková práva neexistují, mohou být mučeni nebo zabiti bez soudu. Kde jsou evropské hodnoty?

Poctivé vnímání faktů skládá dosti děsivý obraz, ale od pravdy nelze apriorně očekávat nějaké obrazy ráje. Spíše naopak. Teroristy jsou skuteční autoři útoků 9/11, směr k nim určují prohlášení těch, kteří skutečnému vyšetření bránili a brání, bagatelizují nezvratná fakta a všechny argumentující pochybovače by nejraději postavili mimo zákon.

Skutečným problém v přijetí pravdy o 9/11 jsou důsledky. Můžeme jít cestou pravdy o (stále ještě) klíčové události našich dní, totálně zhroutit důvěru v politický systém a mít prostor pro vybudování pravdivějšího světa. Nebo můžeme dál následovat, cestou nepředpokládatelných teroristických útoků, základní lež o 9/11 a poslouchat s důvěrou pohádky vládnoucí mafie o humanitě, lidských právech a povinnosti pomoci i za cenu sebezničení. O té humanitě vám ovšem neprozradí, že konec konců bude nevyhnutelný kolaps mnohem krvavější než by musel být. A že Evropa přestane existovat, to je taky asi jen detail.

Cesta lži o 9/11 nyní pokračuje ignorováním minimálně těchto faktů:

  • ISIL byl stvořen a je podporován mocenskými strukturami USA, motivem jsou mocenské zájmy na blízkém východě;
  • Evropa s ISIL obchoduje prostřednictvím Turecka;
  • mediální presstituti ISIL považují za jev bez kontextu - své základny, výzbroj, výcvik mají odnikud, ropu prodávají nikomu, peníze na živobytí berou odnikud nebo loupežemi;
  • multikulturalismus selhal, je to virtuální idea bez reálného obsahu, nelze na ní nic stavět;
  • možnost pomoci Evropy uprchlíkům je omezená, z toho vyplývá omezení počtu přijímaných uprchlíkům;
  • uprchlická vlna je sofistikovaně organizovaná - nikdo se neptá kým, nikdo nedělá rozhovory s uprchlíky (ještě by řekli něco, co nemají říkat);
  • jednání o TTIP demonstruje už stylem svého vyjednávání svůj obsah a představu o budoucnosti demokracie v Evropě.

Pravda vítězí?

Před 26 lety jsme si s důrazem připomínali heslo z naší standardy: Pravda vítězí. Snad by se slušelo doplnit, že není jasné, kdy a čí pravda vítězí. Dnes už víme o pravdě plyšáku mnohem více, ale kdysi naše ČT nám popisuje ty události, jako bychom během posledních let nemohli pochopit technologii státních převratů prováděných přes kopírák. Byli jsme jen jeden případ se svými specifiky, nic víc.

Možná už dnes stojíme na křižovatce pravdy: Buď začneme vnímat realitu a mnohem aktivněji vstoupíme do veřejného života se zájmy přežití a selského rozumu, nebo si budeme dál pěstovat relativní bezstarostnost svých soukromých životů a budeme odevzdaně čekat, až lež, neboli jejich pravda, smete naše sny o harmonickém žití jedním dlouhodobě připravovaným tahem.

Navrhuji jako pokračování skutečných ideálů plyšáku otevřít pravdivou diskuzi o odpovědi na otázku "Kde jsou ti teroristé?". Jestli jako nositelé evropské kultury a ovšemže i inteligence nebudeme schopni rozkrýt všechny vrstvy navršených mocenských podvodů provedených na úkor našeho současného, ale mnohem více budoucího života, jsou naše děti odsouzeny k otroctví nebo zániku. Národy Evropy mají dnes mnohem více důvodů k jednotě a efektivní spolupráci než dříve, ale určitě ne uzavřeny do pasti nevolených a nezodpovědných struktur moci vnucujících lidem Evropy hromadnou sebevraždu. Máme jako občané Evropy dost odvahy k pravdě o sobě a o naší situaci?