Skončil jsem své letošní alpské putování, loni jsem psal o <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=342">ekonomickém fašismu</a> na horách, nyní bych rád zachránil jiný zajímavý fenomén, totiž upadající křesťanství a nastupující buddhismus. Pan Novák ze současné české ulice zná církev římsko-všeobecnou zejména díky upálení jednoho ctihodného katolického kněze v Kostnici, pak marným bojem jednoho kardinála o svatovítskou katedrálu a předem prohraným bojem o majetek. Protože mám uvnitř tohoto posvátného spolku ustláno, připadám si jako osamělý kříž na hoře, do níž bijí blesky společenského nezájmu a pohrdání. Jistěže jde o trest za moje minulé a budoucí hříchy, popřípadě za naši společnou existenciální vinu, přičemž trestající instanci nevědomky, leč o to účinněji naplňuje Česká biskupská konference a Konference vyšších řeholních představených.
/n/n
Jenže podobná situace nastala i v Alpách. Po staletí hory civilizovali Tyroláci a nyní je vykořisťují Italové. Ale situace se změnila i po duchovní stránce. Křesťanskou chatu jsem letos viděl pouze jednu, a to Fallier pod Marmoladou. Na památku jednoho smrťáku v Himálajích zde postavili moderní Boží muka. Zato horská elita, tj. správci chat, se stále více přimykají k buddhismu. Důvod je prostý. Jsou povoláním horolezci a pobývali hodně v Tibetu. Tato horami prosycená kultura jim učarovala, a proto se rozhodli zavést některé z tibetsko-buddhistických duchovních prvků do horských příbytků, jež spravují. Přibývá chat symbolicky změněných na <a href="http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/527275-stupa">posvátné stúpy</a>, od nichž se táhnou pestrobarevné praporky popsané modlitbami, které se třepotají ve větru. Křesťanská civilizace, jež alpskou horskou kulturu vypěstovala a do šedesátých let vztyčovala kříže na turisticky slézaných vrcholech, se postupně dává na ústup. Do vrcholů bije blesk, turisté tam přijdou na pár chvil, a v mezičase vládne na vrcholech nehostinné pusto a prázdno. Opravdový život začíná na chatách, které postupně mění své náboženské vyznání. Obraz moderní Evropy a Česka zvláště, viz heroické činy oněch Konferencí.
/n/n
Dalším fenoménem hodným internetové záchrany se stal zvláštní typ přízraků, jež nechodí po horách, nýbrž po displeji svého GPS či mobilu. Klikněte si na <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/publikace/osobni/dolomity_4/dolomity.html">16. den letošního putování</a>, je to až dole. V dešti a bouřce potkávám kolem páté večer stádo italských teenagerů, prý chtějí bivakovat někde v horách. Jejich vůdce se radil s displejem, na mne neměl čas. Přitom jsem byl jediný člověk, který šel v bouřce seshora, a tak jim mohl v klidu říci, že nahoře není žádné rovné místo pro bivak, a už vůbec ne pro tak velkou skupinu. Zespodu k nám doléhaly dunivé zvuky víkendové diskotéky, které se táhly údolím jako rachot hromu bijícího do vrcholů San Martina nad námi. Bylo to setkání na hranici elementárních sil a lidského světa. Kdo chce bivakovat ve volní přírodě a mimo dosah chat, ten musí vzít k úvahu fakt, že je vydán na pospas elementárním silám přírody: gravitaci, dešti, větru, krupobití, blesku, slunci, zimě a dalším. Jistěže může slézt dolů do technicky zajištěného světa, ale nikoliv o půlnoci a v bouři na horském sedle. Přízraky o tom neví, protože jsou vydány na pospas displeji, který nezná ani příhodný čas ani místní podmínky. Přesto bezmyšlenkovitě překračují hranici mezi elementární přírodou a technikou zabezpečeným světem, ani o tom neví. Myslí si, že jejich svět displejů a informačních dálnic se rozkládá úplně všude a vyniká všemocností. Stále více turistů leze po páté hodině večer na vrcholy, dokonce i s malými dětmi. Tuto hybris západního člověka vyvažuje tibetský buddhismus zdejších chatařů, kteří pak stahují mrtvoly do údolí, popřípadě volají na odtah záchranný vrtulník.
/n/n
Všechny tři fenomény lze zachránit pouze v úzkém propojení: do osamělých křížů bije blesk, protože se staly pomníky zašlého světa horské zbožnosti. Každý horal věděl, že v určitých elementárních situacích mu zbývá pouze modlitba spojená s nadějí, vírou a láskou. Turistické přízraky s displejem dobývají kříže podle GPS. Ony nelezou po horách, nevedou předem prohraný boj s elementárními silami, při němž lze leccos uhrát, ale nikdy ne plně vyhrát. Přízraky pouze rektifikují vrcholové koordináty daného místa. Při dobrém počasí navíc kontrolují, zda panoráma viděné z nejvyššího bodu opravdu souhlasí s digitální předlohou. Tuto bezbřehou hybris západního sekularizovaného člověka se snaží odčinit nový vztah k duchovnímu světu, který již nemá evropský či židovsko-křesťanský původ. Tím se kruh uzavírá. Hromy divo bijú do mrtvého světa vrcholových křížů, které už nikoho doopravdy nezajímají. Každý ví, že normální život je úplně jinde. A hory nepředstavují místo k životu, pouze nezbytnou kulisu draze zaplacené, a tím i plně zasloužené dovolené.
/n/n