Normálně se nevyjadřuji ke každé blbosti vztažené k Vatikánu, ale kamarád (kněz) po mne chtěl, ať k aféře antisemitského biskupa něco napíši. Tak jo, ale rychle a stručně. V celém případu musíme odlišit několik rovin: církevní – občansko-právně-trestní – mediální.

K církevní rovině: Vatikán, potažmo papež, potažmo příslušné kongregace mají plné právo jednat ve vnitrocírkevních věcech podle svého uvážení. Pokud se v Římě rozhodnou částečně zrušit exkomunikaci čtyř biskupů z <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Society_of_St._Pius_X">Bratrstva Pia X.</a> (bývalí lefébristé)  a jejich "hodné" kněze povolat do Kněžského bratrstva svatého Petra, pak jim do toho nikdo nemá co mluvit. Ani já ne, i když se mi nelíbí. V opačném případě se dostaneme do časů avignonského zajetí papežů nebo do josefínské doby, kdy si biskupy jmenoval habsburský císař. A mocnář Josef II. na Boha vlastně ani příliš nevěřil, protože byl solidní osvícenec. Z hlediska Vatikánu jde o běžný průšvih: prostě se provedla vnitrocírkevní rehabilitace a na dotyčného se našlo něco dalšího. Pozor, oficiálně římsko-katolicky není <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Williamson_(bishop)">Richard Williamson </a>ani knězem ani biskupem, protože v tomto smyslu nebyla exkomunikace zušena ("suspensio a divinis" platí i nadále). Protože se jednalo veřejné projevy jednoho katolíka do médií (a víc onen "biskup" není), bylo mu nařízeno, že své pitomosti musí stejným způsobem odvolat. Jinak řečeno: postup Vatikánu v této věci byl po disciplinární stránce zcela korektní. V občansko-právní rovině by asi dopadl stejně: po odvolání svých keců, popřípadě po zaplacení nějaké pokuty, by dotyčného katolíka nikdo nemohl dále stíhat. A vytýkat papeži Benediktovi antisemitismus je <a href="http://www.liberation.fr/monde/0101319045-le-pape-juge-la-negation-de-la-shoah-intolerable-et-inacceptable">naprostý nesmysl</a>: stačí se podívat na jeho poslední dílo o Ježíši Nazaretském, a je to každému jasné. A navíc byl jako profesor a arcibiskup Ratzinger již ze svých mnichovských dob známý svým kladným a vstřícným postojem k židům.

Občansko-právně-trestní rovina případu je už složitější. Papež Benedikt XVI. známý to konzervativec, přece dobře věděl, že ono Bratrstvo č. 1 (z něhož láká lidi do Bratrstva č. 2) sice voní kadidlem, ale páchne antisemitismem.  Nemohl nevědět, že hledaný válečný zločinec <a title="Paul Touvier" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Touvier">Paul Touvier</a>, byl v roce 1989 objeven a zatčen ve francouzském klášteře Bratrstva v Nice. Zde mu byl udělen azyl s vysvětlením, že jde o „akt charity vůči člověku bez domova“. Což tehdy byl, že ano. Takže prohlášení švédského "biskupa", že se <a href="http://www.novinky.cz/clanek/160768-svedsky-biskup-bez-novych-dukazu-holocaust-neuzna.html">odmítá podrobit příkazu Vatikánu</a>, hezky zapadá do celkového stylu této tradicionalisticky zbožné party.  Jistě si celou kauzu vykládají jako spiknutí židovské lobby, která dokázala zmást jinak vzorného papeže. Takže převlekem jednoho Bratrstva na druhé se do církve integrovala parta, která podle mne měla raději zůstat venku. A to už mohu říkat na plnou hubu, neb to tvrdím jako občan Umlauf. V prvním odstavci jsem na tom byl jako kněz hůř, protože tam jsem obhajoval autonomii církevní autority spravující své vlastní záležitosti. I já jsem byl vysvěcen na základě vnitřního a nezávislého rozhodnutí církve a nechci, aby do toho znovu začal kecat nějaký církevní tajemník. Ale ve druhém odstavci je už situace složitější. Papež sice žije uvnitř svého státečku jako absolutní občansko-trestně-právní suverén (viz kánony CIC), ale nikoliv jím rehabilitované Bratrstvo. Lefébristé, ti normální i ti židobijci, žijí v civilizované společnosti mimo Vatikán. A mnohé státy považují popírání holocaustu za trestný čin. Jinak řečeno: rozhodnutí papeže poškodilo pověst církve z hlediska občanské bezúhonnosti. A to je blbě, soudruzi.

Mediální rovina je celkem jasná: průšvih jak Brno. Jednak přímo ve Vatikánu, kde tiskový mluvčí a nakonec i odpovědný kardinál Walter Kasper otevřeně přiznali, že s nimi nikdo nic nekonzultoval. Pokud vezmeme styl římského tajnůstkaření, pak jde o přímou „obžalobu“ těch nahoře. A v naší církvi je tam nahoře jen Jeden. Takže mediálně nebylo v Římě co vysvětlovat, mohlo se pouze něco uhlazovat. V případě německých biskupů již nezbývalo, než se od celé věci přímo distancovat. Publicistický obraz celé kauzy u nás věrně odráží míru společenských předsudků. Všimněte si, že Izrael v této věci zaujal velmi opatrné stanovisko. Židovský stát dobře ví, kdo za Druhé války zachránil tisíce Židů před plynovými komorami. Takže z židovské strany byla reakce spíše uměřená. Viděli ve věci přehmat, který ale byl na nejvyšších místech korigován, proto jej oficiálně již nekomentovali. U nás je situace jiná. Léta prvorepublikového a komunistického podučitelství (Václav Černý dixit) zaselo do osvícených myslí našinců tolik předsudků, že o tom nemá cenu diskutovat. Každá kauza „proti papeži“ se dychtivě propírá horem dolem. A je úplně jedno, jestli je věc z hlediska Říma již vyřešena, jako v tomto případě. Když s ideologickou radostí někoho poplivete, na dotyčném vždy něco ulpí. Stačí na podívat na kampaň proti <a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=628765">„Hitlerovi“ Rathovi</a>, kde se postupuje podle stejného scénáře, tentokrát nacistického. Jen mne udivuje, kam na to mladí a vulgální redaktoři chodí. Že by všichni chodili do školy Rudého práva z komunistických dob?