Pan Julínek opustil post ministra, jeho tunel neprošel Sněmovnou a navíc byl jedním z důvodů, proč se rozpadl křehký koaliční slepenec. Umlaufoviny si oddechly a více méně zastavily kampaň proti asociálním reformám. Jenže hlavní aktéři tzv. "reformy" na ministerstvu zůstali a pokušení vytunelovat 200 miliard je příliš velké. První signály jsou alarmující: pod slabou a nerozhodnou ministryní se propašovávají do Sněmovny jako přílepky velmi nebezpečné návrhy zákonů. Proto jsme se rozhodli znovu aktivovat rubriku Zdravotnictví: http://umlaufoviny.com/www/res_publica/reportaze/zdravotnictvi/ Najdete zde veřejně dostupné materiály k připravovaným zákonům, novinky kolem tzv. "reformy", analýzy českého zdravotního systému a mnohé další. Prosíme ty z vás, kteří mají známé lékaře, pacienty či pojištěnce nespokojené s dosavadním stavem, aby si na naše stránky pravidelně klikali, popř. si je přímo nastavili jako "kanál k odběru novinek" do RSS čtečky. Adresu najdete zde: http://umlaufoviny.com/www/res_publica/reportaze/zdravotnictvi/umlaufoviny-zdravotnictvi.rss V následujícím článku polemizujeme s analýzou lobbystické skupiny podporující privatizaci zdravotnictví shromážděných kolem webu: www.reformazdravotnictvi.cz. Jejich analýzu nazvanou "Proč nebyla v období 2006-2008 prosazena reforma zdravotnictví" si můžete stáhnout zde.


Reforma zdravotnictví, tak jak byla navržena exministrem Julínkem a jeho spolupracovníky, nebyla prosazena jednoduše proto, že je špatná. Samotná myšlenka na změnu současného systému zdravotnictví je jistě na místě, neboť zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který je v platnosti od roku 1997, byl původně schvalován pro přechodné období jednoho roku.

Velmi ale záleží na tom, jaké změny budou prosazeny, jakým způsobem a co má být skutečným cílem. Navrhovaný zákon má bohužel naprosto nedostatečné legislativní vymezení pojmů a povinností (jistě ne schválně, snad opomenutím po tak dlouhých a nákladných přípravách), ze zdravotnictví by vytvořil holubník, kde je některým subjektům ponechána taková šíře možností nakládání s veřejnými financemi, že si téměř mohou dělat, co se jim zlíbí. Samozřejmě bez následků.

CÍLE Důvody reformy jsou, ošklivě řečeno, falešně populistické. Oblasti uváděné jako cílové daný zákon téměř neovlivňuje, a když, tak rozhodně ne v pozitivním směru. Údajným cílem reformy je zajistit pojištěncům větší jistotu dostupnosti zdravotní péče. Je nutno podotknout, že dostupnost péče v ČR je v současné době na výborné úrovni, a to jak dostupnost místní, tak časová (nepostihne-li vás zrovna infarkt v odlehlé části Krkonoš). Reformátoři měli zřejmě na mysli dostupnost péče pro všechny občany, na kterou jsme v našem humanistickém systému zvyklí již dlouhá desetiletí. Podle stávajících právních předpisů je základní zdravotní péče (a to i nákladná péče o chronicky nemocné) dostupná všem, bez výjimky. A to je právě místo, kde by se dalo ušetřit, respektive vydělat. Peníze na zdravotní pojištění jsou jednoznačně dané, vybrané státem a přerozdělené zdravotním pojišťovnám. A co pojišťovna nevydá za léčbu, to jí zůstane jako zisk.

ZMĚNY V POSTAVENÍ POJIŠŤOVEN Je pravdou, že reforma zásadně mění formu pojišťoven, a to převedením na akciové společnosti, jejichž vlastníkem může být kdokoliv, kdo je důvěryhodný (takových už jsme ve Zprávách viděli..) (dle znění zákona doloží blíže nespecifikovanou schopnost plnit věcné, finanční a organizační předpoklady činnosti zdravotní pojišťovny) a dostane povolení od Úřadu, jenž je tímto zákonem stanoven a bude vydávat povolení nikoliv podle stávajících zákonů, ale podle vlastního prováděcího předpisu. Jednodušší a prakticky neomezenou možností, jak přijít ke zdravotní pojišťovně pak bude koupit si pojišťovnu již existující. Co se týče aktivity pojišťoven při organizaci zdravotní péče, tak ta bude skutečně významně vyšší. Prakticky neomezená. Definice zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění (tedy to, na co máte nárok vždy) je v navrženém zákoně tak vágní, že prakticky to bude vždy pojišťovna, kdo určí, na co máte a nemáte nárok. Zákon používá obecné formulace typu „léčba schopná vyvolat žádoucí účinek, standardně používaná léčba“ bez toho, že by byl žádoucí účinek nebo standardní postup někde definován. Neopomněl ovšem stanovit, že hrazená péče musí být v souladu s účelným vynakládáním zdrojů veřejného zdravotního pojištění. (Je účelné prodloužit někomu život o rok, když ten rok bude stejně v invalidním důchodu? Zajisté se najde důvod, proč by taková péče neměla být uhrazena z veřejných zdrojů. Ale odůvodní se to trochu eufemisticky, tohle by nikdo nahlas neřekl).

EFEKTIVITA A PACIENTOVA MOŽNOST VÝBĚRU V případě, že zdravotní pojišťovna uzná, že na nějakou léčbu máte nárok (nebo si na ni připlatíte), tak to bude pojišťovna, kdo rozhodne o tom, kde se budete léčit. Pacient definitivně ztratí nárok vybrat si svého lékaře. Pojišťovna bude mít samozřejmě smlouvu jen s těmi nejlepšími a nejefektivněji pracujícími lékaři (tj. těmi, co na vás nejvíce ušetří), špatně spolupracující soukromníky tento zákona hravě zničí, protože pojišťovna vůči nim nemá žádné povinnosti. Zákon zavádí tzv. řízenou péči, to znamená péči omezenou výběrem rozsahu, lékaře i zdravotnického zařízení. A vůbec se netají tím, že naším vzorem má být USA, kde si horních deset tisíc platí drahé soukromé připojištění, a přesto je to pojišťovna, kdo určí, jak dlouho bude proplácet např. pobyt v nemocnici. Bez ohledu na zdravotní stav pacienta. A ti, co si připojištění neplatí, tak jednoduše nemají nárok téměř na nic. Říká se tomu výběr zdravotního plánu. (Mimochodem právě v současné době se tento skvěle fungující systém prezident Obama snaží změnit. Možná by si měl nechat poradit od našich odborníků.) V navrhovaném zákoně zcela chybí definice toho, co vám pojišťovna musí poskytnout. To znamená, že nemusí nic (ale budete jí za to stejně platit). Kupříkladu zcela chybí definice ambulantní a lůžkové péče a nároku na ni. Možná tím autoři mysleli, že jakýkoliv pobyt v nemocnici se bude platit. (A není to jen cena za lůžko a stravu.) A na to všechno bude dohlížet Úřad, který se zřídí v den nabytí platnosti zákona. Úřad s nulovou zkušeností, bez jakýchkoliv pracovníků, natož odborných, bez potřebného vybavení a s téměř neomezenou mocí.

PŘÍČINY NEPROSAZENÍ Návrh reformy se nijak nezměnil, proto nelze než považovat ho za stále stejně špatný. Možná si toho povšimla i poslanecká sněmovna, a proto ho neschválila. Možná, že hospodářská krize nás přinutí k zavedení úspor ve zdravotnictví, ale pochybuji, že občané ČR včetně poslanců najednou zhloupnou a nechají si ukrást jediné, co ještě v našem státě funguje. Oceňuji, že reformisté se snaží o prosazení nejlepšího řešení za každou cenu, jen by nás občany nemuseli tolik balamutit v tom, pro koho je toto řešení nejlepší.

I nadále hodláme vysvětlovat a upozorňovat na neblahé důsledky, které by z takto provedené reformy vyplynuly. Zdá se, že i nadále budeme publikovat „útoky hrající na emoce“. Tomu se bohužel nedá zabránit, protože takový podvod prostě naštve každého.