Jen v několika bodech k aféře kolem Wikileaks, jejíž šéf je honěný po celém světě, stíhaný ve Švédsku, jeho servery v USA jsou zavřeny a konto Wikileaks obstaveno. Horkokrevnější američtí politici jej chtějí nechat zastřelit jako teroristu, jak jsou již po léta zvyklí činit s lidmi, kteří jim nejsou po chuti.

1. USA začíná fungovat v zajímavém interním režimu. Aby mohla po 11. září masově sledovat vlastní a cizí občany, vyvinula systém koncentrace dat do určitých sítí, které obsluhují zvlášť vybraní zaměstnanci. Systém špiclování (Big Brother) nutně vede ke koncentraci dat o lidech, které musí někdo přenášet, uchovávat a vyhodnocovat. A zneužít nelze pouze ta data, která neexistují; to vám řekne každý počítačový analytik.

2. Demokracie je systém, který se musí spoléhat na loajalitu svých zaměstnanců. To nemusí autoritativní režimy, ani Čína nebo Rusko, protože tam demokracie není. Takže díky bodu č. 1 máme koncentrovaná data v rukou pár vyvolených, a pak neplatí tento bod. Mnozí Američané již mají plné zuby schizofrenické domácí politiky a rozhodli se jednat stejným způsobem, jako švýcarští bankovní úředníci. Ti data o nezdaněných kontech prodávají, zatímco občané USA je darují veřejnosti. To se stalo v tomto případě. Dárcem dat pro Wikileaks je vojenský analytik <a href="http://topics.nytimes.com/top/reference/timestopics/people/m/bradley_e_manning/index.html?inline=nyt-per">Bradley Manning</a> z druhé brigády 10. horské divize, která slouží v Bagdádu. Nyní je zatčen, držen v naprosté izolaci ve vojenském vězení na základně v Quanticu. Pevně doufám, že se ho Amnesty International ujme jako vězně svědomí. Demokracie si musí rozumnou politikou podržet důvěru vlastních občanů. Pokud si ji udržet nechce a dá přednost sebezáchovnému fungování, pak se musí změnit na nějakou formu diktatury.

3. Kromě drbů a známých věcí, je korespondence ambasád ideálním zdrojem pro historiky a politology. Badatelé nyní dostali možnost konfrontovat oficiální řeči amerických diplomatů s jejich reálnými hodnoceními. A komunikace ukazuje Američany ve velice špatném světle. Ambasády začaly pod Bushem fungovat jako normální čmuchalové, kteří sbírají otisky prstů, DNA, vyděračský materiál a podobně. Diplomat, který se chová jak privátní fízl, nemůže mít žádnou autoritu a nikdo mu ji v kritickém momentu ani neuzná. Depeše navíc ukázaly dvojakou roli, kterou USA hrají vůči vlastním tzv. „spojencům“. Současná Amerika myslí a jedná jako Rusové a Číňané: všichni velcí a mocní znají pouze lokaje, nikoliv partnery. Pak je ovšem těžké držet si auru demokratické země. Rusko a Čína nejsou demokracie, tak nemají co ztratit.

4. Zveřejnit data nebo ne? Každé solidní noviny by je zveřejnily, což se nyní děje. Deník Le Monde a další odpovědné noviny postupně analyzují daný materiál a další měsíce se budeme v ucelené podobě dozvídat, co je v depeších z amerických velvyslanectví vlastně zajímavého. Takže celkové zveřejnění dat na internetu je jen logickým mediálním krokem, protože materiál byl velkým novinám odevzdán již dávno. Výsledek? Americká vládnoucí elita se nebojí ani tak velkých médií, protože ty z velké části může manipulovat, buď přímo nebo nepřímo. V tomto případě by jim předání materiálu tolik nevadilo. Zato jim zásadně vadí předání „lidem“, tj. zveřejnění on-line. Zde si totiž každý uživatel webu může udělat obrázek o americké diplomacii sám za sebe.

5. Téměř totalitní útoky na Wikileaks v USA ukázaly, že tato země přestává rozlišovat mezi obhajobou vlastních zájmů a úctou k demokracii. Američané dodnes nezrušili svůj koncentrák na Guantanámu a první terorista, který skončil před normální americkou porotou, byl málem osvobozen. Normální Američané totiž těm nenormálním řekli, že důkazy vynucené mučením nejsou důkazy a že je nebudou brát vážně. A kromě mučení nemohli Bushovi pochopové nic lepšího nabídnout. Takže koncentrák asi zůstane nebo prezident Obama tzv. „teroristy“ prodá do zemí, kde je zabijí bez soudu.
Závěr: Wikileaks ukázala, že americká demokracie je děravá jako řešeto. A důvěra v tuto zemi ve světě klesla na historické minimum. Je jen škoda, že rozhádaná Evropa nemůže nabídnout sama sebe jako lepší model.