(Září 15, 2012) Karel Marx ve svých ekonomických a společenských spisech používá pojem „převrácený svět“ (verkehrte Welt). Ideologicky a společensky utvářené vědomí totiž vnímá zdání jako skutečné bytí. Tím se téměř nedobytně brání před principem reality. A tak jsme dopadli, jako hubkaři, pokud se týče politické slepoty dané z pančovaného chlastu.

Státní orgány a vláda dnes oficiálně přiznaly, že v této zemi už nic nekontrolují. Nejprve nechtěli, a nyní už ani nemohou. Jakmile totiž umřel první Pražák na otrávený chlast, který si koupil v řádném obchodě a v řádné okolkované láhvi, koaliční strany a vláda začali jednat a celoplošně zakázali prodej alkoholu v zemi. Tomu rozumím. Mediální hodnotu jednoho nyní mrtvého Pražáka nelze v žádném případě srovnávat s už dávno zapomenutými (slepými či mrtvými) Valachy, Zlíňáky nebo Ostraváky. Takže ministr Heger, který v klidu a léta pozoruje, jak mu jeho náměstci rozkrádají a privatizují zdravotnictví, vyhlásil zákaz vycházení (pardon, pití tvrdého). Pak opět upadl do ministerské letargie přerušované pouze anekdotami o vytunelování IZIPu a pohádkovými příběhy o rozkradení VZP. Lidové noviny a jiný bulvár přešel na mysticismus typu „Tajemný zabiják prochází Českem“. Asi usoudili, že když už jste slepá nebo slepý, trochu tajemna vám jistě neuškodí. Česká veřejno-právní TV s investigativními génii typu Drtinové nakročila k zářnému příkladu 50. let a začíná hledat spiknutí, které nás má programově učinit slepými. No prostě jako u komoušů v politických procesech: najdete spiklence existující nutně, a pak je v zájmu stejné třídní nutnosti také odborně zničíte. Protože brigádně a zadarmo pracuji ve stejné branži jako Drtinová, také mne zajímá, proč slepneme a kdo za to může.

Nedostatek státu zabíjí. O tom jsem psal již několikrát, naposledy ve článku Stát, užitečný idiot (březen 2012) nebo obšírněji v tezích o Budování státu (září 2010). Tragédie není v tom, že stárnu a senilním, a proto se gerontofilně opakuji. Tragédie je v tom, že žijeme ve světě naruby. Kolem nás se postupně rozpadá stát a tento rozpad nás začíná zabíjet. Nyní nadešla chvíle, kdy vláda ústy ministra Hegera oficiálně řekla, že nic nekontroluje, nic neřídí a nemůže zabránit tomu, aby oficiálně koupený a okolkovaný alkohol nezabíjel stejně jako pančovaný chlast za velké hospodářské krize. Totéž v bleděmodrém platí pro policajty, celníky, finančáky, státní návladní a jiné instituce. Hlavní hygienik v této zemi už dávno není. Hrozí mu, že má být zavřený, tak si vzal dlouhodobou neplacenou dovolenou. Černý trh s jedovatým chlastem ovládá asi 20% celkového obratu z tvrdého alkoholu. Každá pátá flaška s chlastem může být otrávená; každý státní funkcionář to ví už deset let. A deset let nikdo nic nedělá, aby v zájmu nás všech jednal a chránil nám život. A za toto nicnedělání platíme politickou reprezentaci z našich daní a umožňujeme jim pokojně a efektivně krást. A vedlejší produkt jejich kradení je právě onen univerzální černý trh s vlivem a mocí, který nás teď oficiálně zabíjí. Systém pančovaného alkoholu se zavedl jako mnoho jiných mafií v Česku a nyní jej nelze zlikvidovat. Proč? Protože to by se musel začít hájit stát a jeho zájmy. A to nejde, přinejmenším nikoliv s touto politickou reprezentací, která hájí úzké skupinové zájmy. Nikdo ze současných politiků na sebe nevzal ani špetku nějaké odpovědnosti. Spravují přece své soukromé vládní firmy, pardon, ministerstva. V zásadě je ani nic jiného nezajímá. Služebníci obecného blaha plní výrobní plán, který jim předepsali ideologové a lobbistické skupiny. Na víc dnes není čas soudruzi, žijeme v těžké době dalajlámismu.

A co je zajímavé: tohoto, nyní oficiálně dokázaného rozpadu státu, si téměř nikdo nevšímá. Proč by také měl, když žijeme ve světě zdání, která se vnímají jako skutečný svět. Ale všichni nejsou jako Alenka v říši divů. Chci pochválit Britské listy jako snad jediné kritické médium, protože jejich strukturálně daná kritika míří správným směrem. Ostatní nezávislé listy, včetně těch levicových, žijí v Marxově světě naruby. Jsou ideologicky slepé a zásadně komentují pouze a jedině to, co není skutečnou realitou, která má politickou váhu zde a nyní. O placených médiích nemá cenu mluvit, ty lžou a spinují, jak když tiskne. Hájí pouze třídní zájmy a bez světa zdání by v této podobě zanikla. Veřejno-právní média kontroluje vláda a koaliční partaje jako za komunistů, tam je mediálně zameteno stejně jako v placené části světa naruby. A vyprázdnění a převrácení lidé už dávno berou zdání jako realitu, protože „ono se“ jim to tak tvrdí už dvacet let. Občané se nestarají o vládnutí, myslí si, že "tu" demokracii za ně bude dělat někdo jiný. A také dělá, a to tak skvěle, že nás to začalo kolektivně zabíjet. Lidé na vládu pouze nadávají a dvacet let volí ty samé partajní zloděje, protože je vidí za nakradené peníze na volebních plakátech. Nyní někteří z nich přestali vidět úplně. Ale téměř nikdo nevidí, protože nechce vidět, že vinou naší kolektivní občanské pitomosti vyjádřené politicky začaly oposmluvní tunely a koaliční nečinnost nakonec zabíjet ve velkém. A zabíjejí nás, normální, daně-platící socky, které kupují v obchodech normální kolkovaný alkohol. A zabíjejí ve světě ideologického, mocenského a mediálního zdání, které produkuje naše kolektivní nemyšlení a nejednání. Jako je tomu nyní, v oficiální éře rozpadu státu.

Převzato z Umlaufovin